Moji sousedku Marinu vychovávala pouze babička. Od narození neměla rodiče, matka jí zemřela po porodu a otec neunesl smutek a odešel za ní.
Zůstala jí jen silná babička. A tak se stalo, že si Marina na střední škole začala románek s bohatým synem. Ten zrovna projížděl naším městem. Když zjistil, že je Marina těhotná, těsně před maturitou jí dal peníze, aby se dítěte zbavila. Marina to však nehodlala udělat.
Za jeho peníze si koupila kočárek a postýlku a porodila vlastní děti. Porodila hned dvě holčičky. Její babička byla jediná, kdo Marinu v nouzi podpořil. Všichni přátelé se k ní otočili zády, učitelé ve škole ji odsuzovali a sousedé si šeptali za jejími zády. Marina mezitím začala pracovat na částečný úvazek, kde se dalo.
Myla podlahy a nádobí. Byla velmi unavená, ale musela nějak uživit své dvě dcery a babičku. Když šly dívky do školky, Maryna nastoupila na univerzitu a po večerech dál myla nádobí v kavárně.
Oleg se vrátil z armády na univerzitu. On a Marina byli starší než jejich spolužáci, dívali se na svět jinak, byli vážnější. Oleg začal Marině hodně pomáhat. Myslela si, že se k ní chová jen jako kamarád, ale ukázalo se, že Oleg cítí něco víc.
O šest měsíců později se jí přiznal ke svým citům, které byly vzájemné. Po ukončení studia se Marina a Oleg vzali a vůbec ho nezastrašilo, že už mají dvě děti. Marina měla s Olegem třetí dítě, chlapce. Tak vytvořili velkou a silnou rodinu.
