Jsem doučovatelka. Učím angličtinu školáky. Za úplatu. Oficiálně. Platím daně. Studuji doma. Pro studium jsem si vyhradil pokoj a učím se tam. Je to pro mě pohodlnější. Před měsícem a půl mě přistihl soused. – Dobrý den, sousede.
Co k tobě ty děti chodí? Jste snad doktor nebo co? Nedej bože, aby se sousedé dozvěděli, že jsem doktor. Budou mě mučit žádostmi. Máme souseda veterináře.
Lidé si k němu chodí pro injekce. Co na tom, že veterinář umí dávat injekce? Proto jsem se neobtěžoval šifrovat a vysvětlil jsem: “Ne. Jsem učitel. Učím děti angličtinu. Myslel jsem, že mě soused nechá na pokoji. Ale ne, napadla špatnou osobu.
Okamžitě se rozhodla, že bych měl pracovat i s jejím synem. Sousedsky. Tedy zdarma. Myslel jsem, že chlapci stačí vysvětlit jedno téma. Ale jak se ukázalo, nepotřeboval. Sousedka chtěla, abych jejího syna učil od začátku.
– Ne. Učit se jazyk od začátku je spousta práce a já s vaším synem nebudu pracovat zadarmo. Ale jako soused vám mohu poskytnout slevu.
Když si sousedka uvědomila, že svého syna nebude moci vzdělávat zadarmo, vyhrkla: “Vy kapitalisté chcete jen vydělávat na nešťastnících. Zůstaňte se mnou, zařídím vám něco, co vám bude připadat, jako byste se ani nepřiblížili…
Od tohoto dne počet studentů klesal.
A ti, kteří přišli, se dožadovali přítomnosti ve třídě. Překvapilo mě to a zeptal jsem se jedné babičky, která také projevila přání účastnit se výuky svého vnuka: “Jaký je důvod vašeho přání být přítomna výuce?
Jak se ukázalo, sousedka číhala na rodiče mých žáků a vyprávěla jim hororové historky, že její syn se u mě učil, ale ona ho odvedla pryč a odvedla ho k jinému učiteli.
A důvodem bylo, že jsem své studenty bil a nadával jim. Proto se rodiče o své děti bojí. Nebudu se snažit rodiče přesvědčovat. Prostě budu žalovat svého souseda. Za pomluvu.
