Loni jsem těsně před Silvestrem viděla v novinách inzerát: svobodný muž ve věku 63 let hledá společnici na 31. prosince, nejlépe starší 60 let. Pod inzerátem bylo uvedeno telefonní číslo. Bez váhání jsem ho vytočil, ale neměl jsem odvahu zavolat.
Měl jsem sice správný věk, ale na večer 31 jsem měl společnost; byl jsem jen zvědavý, jestli ten starý pán uspěl.
Dva dny jsem se kolem novin vznášela jako moucha, ale třetí den jsem neodolala a zavolala na číslo, které jsem znala nazpaměť. “Dobrý den, volám kvůli inzerátu,” řekla jsem rozpačitě a na druhém konci jsem slyšela veselé chichotání.
– “Promiňte, že se směju,” odpověděl muž, “nečekal jsem, že mi zavolá tolik lidí.” “Bohužel už mám plány na 31, ale moc by mě zajímalo, kde jsem v první desítce pro zájemce? Volají mi dívky a ženy ve věku od 20 do 70 let. Určitě jich je asi 25-30. Jen nevím, co s tím, tolik místa doma ani nemám.
Muž zněl mile a klidně. “Chtěl byste radu od svých vrstevníků?” zeptal jsem se. “Chtěl bych udělat tohle, příteli… Pozvěte k sobě pět žen starších šedesáti let, výhradně na základě oznámení. Myslím, že dvě nebo tři z nich přijdou. Budeš se skvěle bavit a pak si můžeš vybrat toho, který se ti bude líbit nejvíc.”
– Myslím, že to udělám, to je dobrý nápad. Moc ti děkuju,” odpověděla mi sladce moje nová kamarádka, “ale slib mi, že mi pak řekneš, jak to šlo. Tady je moje číslo.” “Slibuju,” řekl a rozloučili jsme se. Přiznám se, že 1. ledna jsem už čekala na telefonát od cizího člověka. Volal mi 2.
– Dobrý den, poradil jste mi, jak zařídit dovolenou?” – Poradil, poradil. “Tak mi řekni, jestli se ti to povedlo?” – “Víš, všechno šlo skvěle. Přišly za mnou tři ženy. Povídaly jsme si, bavily jsme se.
Pak se k nám přidaly další dvě kamarádky jedné z žen. Když už bylo pozdě, doprovodil jsem všechny domů. “Ještě nikdy jsem neměl takový Nový rok, ale s nikým to nevyšlo,” řekl s jakousi prchavou lítostí v hlase, “děkuji.
Než jsem se stačila zeptat proč, zavěsil telefon. Pak jsme na sebe zapomněli. Na podzim mi zavolalo známé číslo. Nevím proč, ale myslím, že byste o tom měli vědět. V březnu jsem byl v lázních.
Tam jsem potkal Arinu. Je jí 59 let. Žijeme spolu. Ano, ještě jsme nepodepsali oddací list, ale trvám na tom. Řekl jsem, že jsem za ně velmi šťastný. Překvapivě mě zahřálo, když jsem se dozvěděl, že si dědeček našel lásku. Vždyť bez lásky ztrácí život v každém věku barvu.
