– Dobrý den, jmenuji se Michail. Loni jsem byl na dovolené s vaší ženou… Prosím, nedívejte se na mě takhle. Křehký muž, který zazvonil u dveří a vysypal informace na domácího, zbledl, když viděl, jak Stasova tvář zrudla a jeho pěsti se sevřely.
“To jsi špatně pochopil,” zamumlal host. “Pojď sem,” chytil ho Stas za límec a vtáhl ho do bytu. “Co to děláš?” vykřikl Michail. “Nech mě domluvit!”
“Takže jsi mi ještě neřekl všechno? Teď mi řekneš všechno! Řeknu ti všechno! Později z tebe udělám sekáče! – Jistěže udělám, proto jsem sem přišel. Bojím se. – Chceš, abych tě políbil? – Nemusíš mě líbat. Jen poslouchej. – Poslouchej co? “Jak ses vyspal s mou ženou?” – Nic jsme neměli. A nemohlo to být.
Mám ženu a děti. Takže jste podváděl i svou ženu? – Nikoho jsem nepodváděl. Podívej se na tu fotku. Dívka na vozíku!” – Takže ty chceš zabít nemocnou dívku? Stas chytil Michaila za hruď.” – Ale poslouchej mě konečně! Tady je nová fotka. Dívka už stojí na nohou. Sama! Rozumíš?
– Ne. – To proto, že mě nenecháš v klidu promluvit. Vaše žena vyléčila mou dceru! – Jak ji vyléčila? Není lékařka! – Ale půjčila vám peníze! – Takže moje Anna vám dala peníze na léčbu vaší dcery? – Ano. – Měl jsem podezření, že je svatá! – Stas zmateně zamrkal. – Přesně tak! Svatá. Nabídnout takovou sumu peněz cizím lidem? Ne, samozřejmě, slíbil jsem, že vše vrátím do haléře. Tak jsem přišel a přinesl ti sto tisíc.
Tohle je polovina. Druhou polovinu přinesu, až si ji vyzvednu. S největší pravděpodobností do roka. Jen mě napadlo, že bys taky mohl potřebovat peníze. – Peníze? Jaké peníze?! Snažíš se zkazit mé ženě skutek nějakými penězi? Tato svatá žena?! Chceš ji urazit?” – Bože chraň. Abych urazil Annu Iljičnu.
“Ale modlíme se za ni jako rodina.” – Ví Anna, že dívka chodí? – Ne. – Tak to udělejme. Ty a celá rodina přijdete v neděli k nám domů. Překvapíme Annu. A zapomeň na peníze. Raději je věnujte na zlepšení zdraví své dcery.
