S manželkou jsme byli velmi šťastní, když naše jediná dcera chtěla po svatbě žít s námi. Máme vlastní velký dům a zetě jsme měli rádi, takže jsme necítili žádnou ostudu. A naše dítě je po našem boku. Co víc potřebujete?
A zpráva o brzkém narození našeho vnuka nás s manželkou učinila těmi nejšťastnějšími lidmi. Po prvním vnukovi následoval druhý a pak dvojčata. Manželka musela dát výpověď v práci, protože naše Milana s dětmi jen šila. Ale brzy naše dcera řekla, že se z ní tulák nestane a chce jít do práce.
I v tom jsme dceru podporovali. Faktem ale je, že pro mou ženu bylo velmi obtížné starat se sama o čtyři kluky. Musel jsem si vzít práci domů, abych jí s něčím pomohl. Ke konci dne jsme s ní byli jako citróny, někdy se nám při večeři klížily oči. Myslíte, že se po večerech starali o děti? Nic takového, dokonce i mytí nádobí po večeři bylo zase na mně nebo na manželce.
Po “těžkém” dni v kanceláři si Milana lehla na pohovku, aby si odpočinula, u toho funěla a nezapomněla si vzít notebook. Manželka dceři naznačovala a pak přímo říkala, že děti potřebují komunikovat s matkou.
Milka nad tím jen mávla rukou. Nebylo to tak, že bychom stávkovali, takže jsme s manželkou dál dělali všechny domácí práce a starali se o děti. Dokud nám jedna událost neotevřela oči pro naši vlastní dceru. Toho dne si můj zeť zapomněl doma telefon a potřeboval ho v práci. Popadla jsem telefon a běžela pro něj, načež mi přišla zpráva od dcery. Znepokojilo mě to – co se stalo, že mi píše, když jsme zrovna byli spolu? Otevřel jsem zprávu a bylo to, jako by mě polili studenou vodou. Moje dcera se o nás v té zprávě vyjadřovala velmi nelichotivě.
Nejdřív jsem si ani neuvědomil, že nás nazývá nacisty. O zbytku raději pomlčím. Svému zeti a manželce jsem nic neřekl. Sotva jsem přežil večer a při večeři jsem řekl, že už nehodlám tolerovat jejich přítomnost v mém domě.
Všichni byli vyděšení. Moje dcera se prostě postavila. Moje žena se snažila zasáhnout a uklidnit situaci, ale já jsem řekl: “Dost! Špatně jsme dceru vychovali, když si po tom, co nám sedla na hlavu, myslí, že jsme paraziti. No, my už parazity nebudeme. Uděláme pro vás ubrus.
Nyní žijí s dohazovači. Chudák žena musí spát v kuchyni, má byt, ne soukromý dům. Zpočátku se jí velmi stýskalo po vnoučatech, zejména po manželce. Pak byla povolána zpět do práce a život se začal pomalu zlepšovat. Moje žena trvá na tom, abych se s dcerou usmířil. Mně to nevadí, ale nejdřív se musí omluvit. Jinak to nejde.
