Na hřbitově mi jedna mladá dívka řekla: “Tamaro, ahoj. Jsem milenka vašeho manžela…”

Toma se prodírala sněhem k manželovu hrobu. Otevřela malou ohrádku a podívala se na manželův portrét. Jeho oči byly smutné a koutky úst mírně zvednuté, jako by se chystal usmát. Byl rád, že vidí někoho, kdo za ním přišel.

Na hrobě však byly čerstvé karafiáty. Bylo to zvláštní, protože obvykle rodiče toho muže vždycky volají, aby šli na hrob společně. Ale možná to byli jeho přátelé. O chvíli později ke mně přistoupila mladá dívka s malým dítětem: “Tamaro, ahoj. Omlouvám se, že jsem tak neomalená, ale jsem milenka vašeho manžela.

Rozešli jsme se před tou strašnou nehodou, při které zemřel. O dítěti nevěděl. Je to jeho dítě, jmenuje se Kosťa, jsou mu dva roky. Věř mi, miloval jen tebe… – Co… Jak se opovažuješ, co chceš?

– Tamaro, prosím, poslouchej mě. Vezmi Kosťu k sobě… Nezbývá mi moc času, doktoři říkali pár měsíců. Nevím, na koho jiného se obrátit.Mám vaše číslo, vzal jsem si ho od vašeho manžela, když spal. Pro jistotu, ale myslel jsem, že bude lepší říct ti pravdu. Tamara byla vyděšená a měla smíšené pocity. Zjistila, že ji manžel podvádí, že má dítě a že její milenec brzy zemře.

Tak prostě utekla ze hřbitova, nasedla do auta a jela domů. O měsíc později jí zavolala stará žena a roztřeseným hlasem jí sdělila, že její bratranec zemřel. Ta žena byla její matka a požádala ji, aby si pro Kosťu přijela.

Toma si myslela, že dítě je nevinné, zvlášť když je to Serjožin nevlastní bratr a syn jejího manžela. Byla by škoda, kdyby kvůli ní její nevlastní bratr skončil v sirotčinci. Toma odešla. Když vešla do bytu, všimla si, že stará paní je zcela vyčerpaná a pravděpodobně jí zbývá jen málo času. Bylo jasné, že na dvouleté dítě nedokáže dohlédnout.

A Kosťa byl jen kopií svého otce. Toma vzala chlapce do náruče, byl klidný. Posbírala jeho věci a doklady a odvedla ho domů.

Zpočátku bylo těžké být v blízkosti tohoto dítěte. Dokonce schválně převrhl cereálie. Toma se najednou na Kosťu rozzlobil a začal křičet. Chlapec k ní přistoupil se slzami v očích. “Nekřič, mami,” řekl. Toma vzala Kostíka do náruče a pevně ho objala. Žádné další děti nejsou.

Related Posts