Před svátky jsme se s rodinou sešli u stolu. Můj manžel nadhodil toto téma a pak jsme se velmi vážně pohádali. Manžel mi oznámil, že už nechce bydlet u rodičů, a proto se rozhodl postavit si nový dům.
Matka mě vychovávala sama. Bydleli jsme v domě mé babičky. Po babičce jsme zdědili její byt. Prodali jsme ho a koupili dva byty. Jeden napsala moje matka na sebe, druhý na mě. Můj byt byl pronajímán a získané peníze byly použity na zaplacení mého vzdělání. Pak jsem se oženil.
Manželovi ani jeho rodičům jsme neřekli, že mám dům. Matka mi založila účet a peníze z nájmu se hromadily na mé jméno.
Rozhodla jsem se, že až budu mít dost peněz, udělám manželovi příjemné překvapení. Později jsem si uvědomila, že jsem si k odhalení svého tajemství vybrala velmi nevhodnou chvíli. Můj manžel se velmi urazil, že jsem před ním celou dobu něco tajila. On a jeho rodiče se se mnou pohádali. Manžel řekl, že už mi nemůže věřit. Šla jsem k matce domů. Matka se cítila provinile.
Pak se rozhodla promluvit si s mou tchyní. Ta však mou matku nepustila ani do dveří. Ze všeho ji obviňovala a nazývala ji lhářkou.
Matka se vrátila rozzlobená. Nabídla jsem manželovi, že se vzdám svého bytu a postavím nový dům, jak o tom snil.
On však odmítl a řekl, že mě nechce vidět. Ale nemyslím si, že jsem udělala něco špatného. Myslím, že měl být rád, že mám byt a peníze, ne naopak.
Teď už nebudu volat a prosit manžela, aby se vrátil a odpustil mi. Pokud si myslí, že beze mě nemůže žít, vrátí se. A jestli mě nechce vidět, je to jeho problém. Mám kde bydlet a mám dost peněz na pohodlný život.
