Naděnka ráda chodila do vesnice, hlavně k jezeru a k třešni pod domem. Její matka říkala, že pod tímto stromem udělala své první krůčky. Jeho větve už byly napůl uschlé, ale nikdo se ho neodvážil pokácet.
Po letech už tam Naďa nebydlela, ale chodila babičku navštěvovat, kdykoli měla volnou chvilku. Pily bylinkový čaj a vyprávěly si o vesnických legendách, zejména o jezeře, kde se Naďa ráda koupala. inzeráty Jednou při procházce po břehu našla krásný prsten s velkým modrým kamenem.
Naďa o prstenu nikomu neřekla a druhý den si ho vzala do práce. Kamarádky si toho všimly a ptaly se, kdo jí ho dal. Nadia z nějakého důvodu zalhala a řekla, že je od jejího snoubence. Ten večer ji začala bolet hlava, ale nevěnovala tomu velkou pozornost.
Během několika následujících týdnů Nadia hodně zhubla, trpěla nespavostí a cítila se slabá.
Likari bylo řečeno, že si musí odpočinout, a tak si vzala dovolenou a odjela k babičce. Když ji babička uviděla, poznala, že se něco děje, a uvařila jí čaj.
Naďa babičce řekla o prstenu a babička si vzpomněla na strašidelný příběh, ale odmítla jí ho vyprávět. Řekla Nadě, aby se prstenu zbavila jen proto, že má špatnou energii a páchne jako revma. Druhý den běžela Naďa k jezeru a vší silou hodila prsten do vody.
Poté spala jako miminko a její neznámé neduhy zmizely. Rozhodla se, že by si člověk nikdy neměl brát cizí věci pro sebe, protože tím si bere energii druhého člověka pro sebe. Nemůžeme vědět, jaký byl osud bývalého majitele, že?
