Když jsem byla v osmém měsíci těhotenství, manželova sestra se náhle rozhodla, že nás na několik týdnů navštíví.
Zpočátku jsem si nebyla jistá, jak mám reagovat, zvlášť když se mé těhotenství blížilo ke konci. Manžel mi řekl, že ji musím nakrmit, uvařit jí kávu a vyprat oblečení.
Byla jsem naštvaná a připadalo mi nespravedlivé, že po mně chce, abych to všechno dělala, když jsem v takové situaci.
Manžel jí uvařil kávu, pak odešel do práce a já jsem se snažila zdřímnout. Inzeráty Manžel mi však brzy zavolal, že sestra si potřebuje odpočinout a že jí mám ustlat.
O pár minut později mi volala tchyně, aby mě informovala o dietních omezeních mé snachy. Můj hněv zesílil, když jsem viděla snachu kouřit v kuchyni, protože jsem věděla, že je to pro těhotné ženy škodlivé.
Očekávalo se ode mě, že jí budu vařit, prát a dokonce ji provázet po městě – jako princeznu.
Rozhodla jsem se, že už její týrání nemohu dál snášet. Oznámila jsem jí i manželovi, že si musí najít jiné bydlení.
I když se na mě ona i tchyně chvíli zlobily, svého rozhodnutí jsem nelitovala. Nemohla jsem dovolit, aby se mnou v mém vlastním domě jednali jako se služkou, zvlášť když jsem byla těhotná.
