Inna a Anton byli manželé dva roky. Bydleli v třípokojovém bytě s tchyní. Innin vztah s manželovou matkou nebyl dobrý.
Nedocházelo k žádným skandálům, ale tchyně svou snachu neustále obtěžovala svým rýpáním. A to všechno proto, že se Anton oženil proti matčině vůli. Poprvé v životě udělal to, co chtěl, a ne to, co mu řekla matka.
A neměli svatbu, jak požadovala Galina Markovna. “Proč utrácet peníze, které stejně nemáme? Zaregistrovali jsme se na matrice a to bylo všechno. Inna však svého muže velmi milovala a tchýniny výčitky tiše snášela. I ona byla bezkonfliktní osobnost. Žili tak a šetřili peníze na byt. Bylo to však těžké, protože oba měli malé platy. Před dvěma týdny tchyni selhaly nohy.
Nemohla se sama pohybovat. Rodina zvedla ruce. Nechápali, co se stalo. Prozatím jim předepsali masáž. Matku přenesl z lůžka na židli a zpět její syn, hygienu zajišťovala její snacha a masáž prováděla zdravotní sestra, dcera jejího přítele. Ta ani tak nemasírovala, jako spíš dělala Antonovi oči. Manželé se snažili nenechat matku samotnou. Jeden z nich byl vždy v bytě.
Asi před pěti dny zavolal Anton Inně, že je povolán do práce a že by ho měla Inna urychleně vystřídat. Tiše, aby nevzbudila tchyni, která spala, vstoupila Inna do domu a ztuhla. Tchyně seděla u stolu a vařila čaj.
“Už ses uzdravila?” zeptala se Inna a neskrývala sarkasmus. “Měla bys být v práci,” otřásla se tchyně. “A ty jsi v posteli,” opáčila snacha.
“O čem to mluvíš?” Halyna Markivna se začala rozplývat, ale její těkající oči prozradily, že ji zlý skutek přistihl při činu… O dva dny později se Inna s Antonem přestěhovali do pronajatého bytu.
