Vika už čekala na manžela a rodinu před porodnicí. Seděla, dívala se na dítě a nevěděla, co má všem říct, že to není její dítě.
Najednou přišla její matka: “Čekali na tebe. Chceš ukázat dítě své rodině?” zeptala se a něžně se na Viku a její dítě usmála.
“To není moje dítě,” řekla náhle Vika, “jeho matka ležela se mnou. Porodila syna a hned ho opustila.
Dceru jsem porodila za hodinu. Přinesl jsi mi cizí dítě. Sestra zakroužila očima. Měla téměř desetiletou praxi, ale tohle se jí ještě nikdy nestalo. V životě je všechno jednou poprvé.
Vika přivedla svou dceru.
Podle zápachu poznala, že je to krev její dcery, objala dceru a vyšla s ní ven za manželem. – Je všechno v pořádku? Nějak jsi přišla pozdě…” zeptal se muž v autě.
“Ach, kdybys jen věděl…” řekla Vika. Doma vše řekla manželovi. Celou noc o příběhu diskutovali a uvědomili si, že je to osud. O měsíc později se malé Alině narodilo dvojče.
