Zpráva o blížící se dceřině svatbě byla pro Karynu velkou radostí, ale netrvala dlouho, protože brzy zjistila, že si její dcera vybrala přítele ze zámožné rodiny, a bylo jasné, že se na ni budou dohazovači dívat skrz prsty.
Téměř rok před termínem svatby pracovala Karina ve dvou zaměstnáních, aby dceři poskytla to nejlepší, co mohla. Na schůzce s budoucími dohazovači si Karina uvědomila, že měla pravdu, co se týče odsuzování a postranních pohledů.
“Musela jsi dlouho nic nejíst, když takhle útočíš na jídlo. To je v pořádku, nedrž se zpátky.
Takové telecí už neochutnáš.” “Mimochodem, jak se ti líbí interiér našeho domu? Veškerý náš nábytek je výhradně designová práce. Blížila se svatba. Přípravy byly v plném proudu. Karina a její dcera si vybraly roztomilé, minimalistické svatební šaty, které zároveň odpovídaly jejich rozpočtu, což bylo důležité. A pak přišel den svatby.
Svatebčané nevynechali jedinou příležitost, aby všem připomněli, že kdyby tam nebyli, žádná oslava by se nekonala. Ve skutečnosti Karina zaplatila místa všem svým hostům, kterých bylo samozřejmě desetkrát méně než ženichových hostů. Když přišel čas na předávání dárků, přistoupili k mikrofonu ženichovi rodiče a hrdě oznámili: “Dáváme vám, miláčkové, certifikát na objednávku nábytku od našeho přítele, světoznámého návrháře. Můžete si u něj objednat postel, skříň, noční stolek a mnoho dalších věcí.
Rodiče ženicha se posadili za hlasitého potlesku. Karina přistoupila k mikrofonu a pak se od ní všichni hosté náhle odvrátili a pokračovali v jídle, protože od ní nikdo nečekal dobrý dárek. “Sereženko, dávám ti to nejcennější, co mám – svou dceru. Dávejte na sebe pozor!
Mějte se rádi a podporujte se v těžkých chvílích a uspějete. Také bych vám rád předal tyto klíče, abyste měli kam uložit nábytek, který vám dali rodiče. Tady hostům i dohazovačům spadla čelist. Tento příběh je názorným příkladem toho, že se nemusíte dívat na cenu dárku, ale na to, kolik stál toho, kdo ho dává.
