Olesja cestovala mikrobusem a rozhodla se zavolat manželovi. “Nikolaji, ahoj, kde jsi?” zeptala se. “Jak to myslíš, kde?” odpověděl nešťastně. “V práci, samozřejmě!” “Jsem v mikrobusu,” povzdechla si Olesja. Najednou se podívala z okna a ztuhla – kolem projížděl Kolja.
Vystoupila z mikrobusu a vydala se za ním. – “Copak si neuvědomuješ, že mě rozptyluješ od práce?” postěžoval si Mykola do telefonu, otočil se doprava a vzdálil se od Olesji.
Olesja pokračovala v hovoru a sledovala svého muže. Mykola šel do kavárny za rohem. Muž stále mluvil se svou ženou, ale šeptem. Zašel do kavárny za rohem. Olesja ho následovala. Muž si sedl ke stolu s mladou ženou, kterou neznal. Muž rychle odpověděl, že nemá čas, a hovor ukončil. Olesja se posadila do vzdáleného rohu kavárny a začala přemýšlet, co dál. Chtěla je oslovit, ale nevěděla, co říct. “Možná jen čeká, až to vyjde najevo. Jestli je to tak, proč ho potřebuju?” přemýšlela. V tu chvíli nesl prodavač květin kolem stolu Nikolaje a jeho přítelkyně koš s červenými a bílými růžemi.
Nikolaj koupil své šťastné ženě sedm červených růží. Pak se Olesja rozhodla změnit situaci ve svůj prospěch a zahrát na svého manžela nějaký trik. Znovu mu zavolala: “Mám důležitou zprávu, miláčku,” řekla Lesja, “budeme mít dítě! Ach, miláčku, promiň,” řekla náhle Lesja, “zavolám ti zpátky…” A tak Lesja hovor ukončila.
Nikolajova tvář zvážněla. O několik minut později cizinka položila růže na stůl a s klapotem podpatků rychle opustila kavárnu. Olesja byla dokonce zklamaná, že už je konec. Zavolala mu o pět minut později. Řekla, že teď jde domů a večer, až se vrátí z práce, mu všechno podrobně poví. Večer už byla rozhodnutá. Ani nešla na setkání s Mikulášem, když se dozvěděla, že přijde. Olesja se na něj podívala, až když vstoupil do místnosti.
V ruce držel obrovskou kytici rudých růží. Muž se ženy vyptával tak radostně, že nevěděla, jak z toho ven. “Mám mu odpustit, nebo co?” Dobře, poprvé mu odpouštím. Uvidíme, jaký bude táta…” přemýšlela Olesia.
