Jmenuji se Agata. Před dvěma lety jsem se provdala za Mariuse. Moje tchyně z toho byla velmi nešťastná. Myslela si, že jsem pro jejího syna naprosto nevhodný. Byla si jistá, že její syn si najde lepší ženu. Například dceru nějakého známého podnikatele, aby mohl zbohatnout a zajistit matce pohodlné stáří. Ani nevím, kde se v ní ty požadavky berou, asi se moc dívala na telenovely.
Moje tchyně celý život pracovala jako účetní v malé firmě na malém městě. Oba s manželem nejsme snílci, díváme se na svět realisticky.Žijeme jako mnoho jiných rodin.
Vzali jsme se, koupili dvoupokojový byt na hypotéku, ale teď v něm bydlí nájemníci. A my bydlíme v mém jednopokojovém bytě. Teď sháníme peníze na koupi auta. Miliardáři se z nás určitě nikdy nestanou. Ale tchyně se nevzdává naděje na pohodlné stáří. Má jediný cíl: dosáhnout našeho rozvodu.
Velmi doufá, že Marius brzy pochopí, že pro něj nejsem ta pravá, a rozvede se se mnou. Zpočátku mě to velmi rozčilovalo. Teď už mě to jen rozesmívá a máme velké štěstí, že nežijeme u tchyně. Jinak by se naše svatba nikdy nekonala. Moje tchyně má velmi bujnou fantazii a umí “vymývat mozky”. Klidně by mohla napsat knihu – určitě by na tom vydělala spoustu peněz. Ale ona raději nepíše knihy, ale vymýšlí si na mě a o mně nejrůznější ošklivé věci. Mému manželovi potřísnila košile rtěnkou, postříkala mu šaty dámským parfémem. A jednou mu dokonce strčila do kapsy dámská tanga.
Zpočátku jsme se kvůli tomu s manželem hodně hádali. Pak, jak šel čas, se situace začala vyjasňovat. Začali jsme k tomu přistupovat s humorem. Uvědomili jsme si, že to byla moje tchyně, kdo nás chtěl dát dohromady. Nedávno manžel dostal nabídku pracovat v pobočce jejich firmy v jiném městě. Byla to nová pobočka a on se v ní musel rozhoupat. Šéf řekl, že pokud manžel uspěje, bude povýšen. Samozřejmě souhlasil a já z toho měla také radost, i když jsem nechtěla, aby manžel odešel.
Slíbil mi, že se budeme vídat každý víkend, kdy Marius odjede. O pár dní později jsem přišla domů a viděla, že věci nejsou na svých místech, špatně jsem je uložila. Zřejmě se mi někdo hrabal ve věcech. Zavolala jsem manželovi a zeptala se, jestli se vrátil domů. Odpověděl, že ne, a byl mou otázkou velmi překvapen. Řekl, že možná přijde až v pátek, protože má hodně práce.
Podělil jsem se s ním o své myšlenky. Manžel o tom přemýšlel – Počkej, napadlo mě. Hned ti zavolám zpátky! A za půl hodiny mi zavolal zpátky a řekl: – Právě jsem mluvil s matkou a mám pocit, že to ona se vkrádá do našeho bytu. Asi zase něco chystá! – řekl můj manžel, a to jsem ani nevěděla, že tchyně má od našeho bytu klíč.
Z rozhovoru s manželem jsem zjistila, že klíče dal své matce, když jsme jeli na dovolenou. Pak si je zapomněl vyzvednout – máma nepřiznala, že k nám chodí, když jsi v práci. Ale má pocit, že je to její práce. – dodal můj manžel.Samozřejmě jsem chápala, že tchyně to nepřizná.Rozhodla jsem se vyměnit zámky a řekla manželovi, že jestli ještě někdy dá tchyni klíče od našeho bytu, sám je mít nebude.Ráno jsem zavolala zámečníka, který zámky vyměnil, a pak jsem odešla do práce.Když jsem se vrátila z práce, věci byly stále na svém místě.
Uvědomila jsem si, že je u nás na návštěvě tchyně. Nehrála si se mnou moje představivost, říkala jsem si, proč za námi přijela? No, nejspíš ne proto, aby se podívala, jaké jsem uvařila jídlo nebo jak jsem složila oblečení. Pečlivě jsem se rozhlédla po bytě a našla malou videokameru. Byla umístěná na skříni v ložnici.Jak se tam vůbec mohla dostat?Vždyť tchyně je velmi nízká. Řekla jsem o svém nálezu manželovi.
Trochu znervózněl a pak se rozesmál tak, že jsem si musela oddálit telefon od ucha. Řekl, že jeho matka asi nemohla spát, když viděla video z noci před jeho odjezdem. Při pomyšlení na její reakci jsem se začala smát i já. Ještě jednou jsem zkontrolovala byt: hledala jsem kamery a diktafony, ale nic jiného jsem nenašla. Nic jsem neudělala, protože mě manžel požádal, abych na něj počkala, slíbil, že se pak o matku postará.
Tchyně mi zavolala druhý den.Ptala se mě, jak se mám, jestli se necítím osamělá, říkala, že je nedaleko a chce přijít na čaj, a já si uvědomila, že tchyně tu musela být už ráno a klíče nepasují do zámku. A koneckonců musela zkontrolovat, proč nefunguje kamera? Ale já jí řekla, že nejsem doma. A doslova o minutu později mi zavolal manžel. Řekl: – Právě mi volala matka. Říkala, že tě chce navštívit. Aby viděla, jak se ti beze mě daří.
A ty nejsi doma. Kam se touláš tak pozdě? Smáli jsme se s manželem. Uvědomili jsme si, že tchyně se do našeho domu pokusí dostat vícekrát. A nemýlili jsme se. Každý den si vymyslela několik důvodů, proč přijít do našeho bytu. Bezvýsledná byla její snaha. Jednou dokonce přišla a velmi dlouho zvonila u dveří. Sousedka vyšla ven a pohrozila, že zavolá policii, teprve pak tchyně odešla. Každopádně mi bylo zatěžko čekat do pátku, až manžel přijde.
Tchyně samozřejmě oznámila, že nám upekla koláče a že chce přijet na návštěvu, aby si s Mariusem popovídala, jak se mu daří v nové práci. s manželem jsme souhlasili. Tchyně přinesla koláče a šla si umýt ruce. Nešla však do koupelny, ale do naší ložnice. Počkali jsme několik minut a pak jsme šli za tchyní. Našli jsme ji, jak stojí na stoličce v naší ložnici. Byla v rozpacích, červenala se a začala něco mumlat. A můj manžel jí ukázal videokameru a tchyně nemlčela. Vyjmenovala, kolikrát mi volala a já nebyla doma. Pak začala plakat a vymýšlet si různé nesmysly. Prostě ze sebe udělala divadlo. Ale tohle kolo jsem vyhrála, ale vím, že tchyně to tak nenechá. Jsem zvědavá, s čím přijde příště….
