Yura si na svatbě svého přítele všiml krásné dívky, která stála v rohu restaurace a popíjela. Yura se rozhodl, že ji osloví, aby se s ní seznámil.
– “Tahle svatba je nechutná,” řekla dívka náhle. -Proč? -Protože se všechno dělá v kolektivním zemědělském stylu. Některé soutěže jsou staromódní, hospodář už není střízlivý. Banální tanec právě začíná. Raději půjdu. -Počkej, kam jdeš sám v tuhle hodinu, zavolám ti taxi a odvezu tě domů.
-Můj dům? Ne, moji rodiče spí. -Co s tím mají společného tví rodiče? -Jurij tomu nerozuměl. – “Co jsi zač, malý kluk? Je jasné, proč jsi za mnou přišel, oba jsme opilí, takže tu zaručeně strávíme noc.
Pojďme k tobě domů. Ta dívka se jmenovala Tanya. Požádala Juraje, aby jí koupil dort, protože na svatbě neměli dort. Přijeli k Jurovi domů a strávili tam nezapomenutelnou noc. Tak jsme usnuli.
Ráno šel Jura do kuchyně a našel Táňu, jak sedí v košili u stolu a jí koláč. -“Je moc chutný, posaď se, naliju ti čaj. Příjemně se usadili v kuchyni a povídali si o všem možném.
Yura si uvědomil, že už dlouho se s dívkou necítil tak klidně a dobře. S ní mu dům připadal tak důvěrně známý a všechno se zdálo jasnější, než ve skutečnosti bylo. A pak Tanya odešla. Jen tak, nenechala mu ani své číslo, ani místo práce nebo bydliště. Jurij ji začal hledat, kde se dalo. Ptal se svého přítele, na jehož svatbě se s Táňou seznámil, kde ta dívka je a kdo je. Ale přítel nevěděl, byla to známá jeho ženy
Jednoho dne se Jurko sklesle vracel domů, když zezadu uviděl Táňu: -“Táňo!” vykřikl, jako by viděl něco vzácného na zemi. Objali se a od té doby se od sebe neodloučili. A jejich svatba byla nejzajímavější, žádná kolektivní svatba na statku, jak je běžné.
