Dítě plakalo u dveří, dokud sousedé nezjistili, že se něco děje. Ukázalo se, že otec syna opustil a nadobro odešel z města.
Bylo to už druhý den, co lidé v paneláku slyšeli chlapcův pláč. Nejprve dětskému pláči nevěnovali pozornost, protože si mysleli, že si chlapec hraje, ale když pláč pokračoval i v noci a další den, sousedé si uvědomili, že něco není v pořádku.
Zaklepali na dveře, aby zavolali otce dítěte, ale nikdo jim neotevřel, a tak zavolali policii. Po třiceti minutách policie přijela, vyrazila dveře a vstoupila do bytu. Na chodbě seděl malý chlapec a plakal. Oleksiy byl převezen do nemocnice, kde ho očistili a nakrmili. V nemocnici zůstal několik dní; chlapec byl vyčerpaný, protože dva dny nic nejedl… Kamarád mi tento příběh vyprávěl a mě to zasáhlo až do morku kostí.
Před dvaceti lety zůstal malý čtyřletý chlapec sám doma. Dítě plakalo u dveří, dokud sousedé nezjistili, že se něco děje. Ukázalo se, že otec syna opustil a nadobro odešel z města.
Už druhý den slyšeli lidé z paneláku chlapcův pláč. Nejprve dětskému pláči nevěnovali pozornost, protože si mysleli, že si chlapec hraje, ale když pláč pokračoval i v noci a další den, sousedé si uvědomili, že něco není v pořádku.
Zaklepali na dveře, aby zavolali otce dítěte, ale nikdo jim neotevřel, a tak zavolali policii. Po třiceti minutách přijela policie, vyrazila dveře a vstoupila do bytu.
Na chodbě seděl malý chlapec a plakal. Oleksiy byl převezen do nemocnice, kde ho očistili a nakrmili. V nemocnici zůstal několik dní; chlapec byl vyčerpaný, protože dva dny nic nejedl. Otec dítěte se nikdy nenašel a matka zemřela při porodu, takže chlapec byl umístěn do sirotčince. Příběh o opuštěném dítěti se rychle rozšířil po městě a jeden mladý pár ho chtěl adoptovat. Nejprve přišli do sirotčince, přinesli mu hračky a sladkosti a pak ho adoptovali. Oleksiy měl vývojové problémy: bál se lidí, cizích zvuků a neuměl dobře mluvit.
O rok později však chlapec dohnal své vrstevníky. Byl velmi poslušný, dobře vychovaný a vždy poslouchal rodiče. Po škole šel na univerzitu a vystudoval žurnalistiku. Začal pracovat v televizi jako moderátor a stal se ve svém městě velmi známou osobou.
Měl velmi krásnou dikci a výslovnost i vystupování, takže byl zván do různých rozhlasových a televizních projektů; uváděl mnoho pořadů a koncertů. Jednoho dne se s ním chtěl setkat jeho vlastní otec, který ho neviděl dvacet let. Jednou nechal syna v bytě: dítěti byly teprve čtyři roky. Nyní muž zjistil, že jeho syn vyrostl a stal se slavným televizním moderátorem, a tak ho chtěl vidět. Chlapec se rozhodl s vlastním otcem nekomunikovat.
Domnívá se, že už má vlastní rodiče, kteří ho vychovali, a že muž, který ho opustil, nestojí za pozornost – a nechce o něm nic vědět. Co myslíte, dělá Alexej správnou věc?
