Říct, že jsem v šoku, je slabé slovo… Dnes jsem jel autobusem do Rivne a řidič tohoto autobusu na mě udělal velký dojem…
Prostý pozdrav, poděkování za každé poděkování a cestou, když jeli, bylo mé překvapení k neuvěření… Na zastávku přišly dvě děti, chlapec přišel zaplatit jízdné, zeptal se řidiče, kolik je mu let? 9, odpověděl…
A ten druhý? … 15, odpověděl chlapec… A řidič řekl: “To je jeden bílý.” “A co ten druhý?” zeptal se řidič. Byl jsem mile překvapen… Jeli jsme dál a zastavil nám autobus kamioňák, něco se porouchalo a my jsme museli zastavit,
Ptá se, kolik? Řidič na mě mává…
Na další zastávce nastupuje žena v těhotenství a dává mi peníze na jízdné, řidič si je nebere, říká: “Pojďte, sedněte si, budete potřebovat peníze na doklady. Jedu v příjemném šoku…
Pak dacan zastavil, položil peníze a vystoupil z autobusu a co myslíte… Bohdan na muže zavolal a vrátil mu peníze. Jsem ohromená, chci ti jen říct, že ti moc děkuji za to, že jsi, a přála bych si, abychom měli na Ukrajině víc takových lidí. Kéž Bůh vždy ochraňuje vás i vaše rodiny…..
