Pracuji již 5 let ve velké finanční společnosti. Společnost zaměstnává asi 200 lidí a náš ředitel je velmi tvrdý člověk. Společnost má celý seznam pravidel a předpisů.
Nedej bože, když je porušíš, budeš mít problémy. Do šéfovy kanceláře už nechodíme a snažíme se mu nepadnout do oka. Kdybych měl možnost, změnil bych práci, ale najít si jinou je trochu problém.
Jednoho dne si šéf zavolal naši zaměstnankyni Světlanu (svobodnou matku). Po hodinovém rozhovoru vyšla s pláčem a třesoucíma se rukama, doslova se třásla. Když ji kolegové uklidnili, vyprávěla, co se děje. Před rokem Světlanu potkalo neštěstí, onemocněl jí syn.
Rok ho léčila na nejlepší klinice v zemi. Léčba nepomáhala, a tak musela odjet do Německa a potřebovala peníze. Začala hledat kupce pro svůj byt.
A pak si ji zavolal její šéf a dal jí proplacený šek na léčbu v Německu a dovolenou na dobu neurčitou. Šéf, kterého jsme všichni považovali za bezcitného, jí dal obrovskou sumu peněz! Z vlastní kapsy!
No, chápu, že se to stává pouze v případě, že se jedná o odborníka na vysoké úrovni. Ale tady se takto pomáhá běžnému zaměstnanci.
Všichni jsme si ho potom začali vážit. Možná tomu nebudete věřit, máte na to právo, ale stalo se to přesně tak, že šéf si od Světa nevzal žádné účtenky ani žádné papíry. Světlana a její syn už jsou v Německu. Čekáme na ni s celým týmem. Přejeme jejímu synovi, aby se mu dařilo!
