Jednoho dne přišla za Olou její kmotra Káťa, podívala se na ni a řekla: “Tak, Olo, připrav se. Půjdeš se mnou, nic tě tu nezdrží. Katia žila a pracovala v Itálii pět let. Olju tu vlastně nic nedrželo. Její dcery už jsou dospělé a vdané.
Sama Olja žije již osm let v civilním manželství s Mychajlem. Je jim přes 50 let a žijí v Myši. – “Olja ještě víc. A když se tě Míša rozhodne opustit, kam půjdeš? Nemáš nic – žádný domov, žádnou práci. Její vztah s Michailem se zdál být normální, ale Olja měla trpkou zkušenost a věděla, že se všechno může v okamžiku změnit.
Každopádně si se svým civilním manželem promluvila. Řekl jí, že pokud chce odejít, může. A ona odešla. Když už byly ženy v Itálii, poradila Káťa Oljovi: -“Hlavně nedělej chybu jako všechny naše ženy, které myslí nejdřív na své děti a teprve potom na sebe.
Udělejte toto: nejprve 4-5 let pracujte pro sebe. Našetříte si peníze, koupíte si doma byt, provedete opravy. A když pošlete dětem po 500 eurech, věřte, že neušetříte ani korunu. Zpočátku to bylo v nové zemi velmi těžké, ale Olja si se vším poradila.
O pět let později si koupila třípokojový byt v hlavním městě své vlasti. Přijela oslavit kolaudaci. Pozvala své dcery a zetě, ale oslava se nepovedla.
Když dcery zjistily, že žena myslela především na sebe, a ne na ně, urazily se, otočily a odešly. Zavolala Katii a vyprávěla jí o svých zážitcích a ta jí řekla následující: -Nebuď naštvaná, tak to prostě je. Vaše děti, stejně jako všichni ostatní, jsou nevděčné.
Byla to pro ně zkouška. Pokud neměli radost z vašeho štěstí, pak jim nemusíte poskytovat štěstí. Zamkněte byt a vraťte se. Nechte děti, ať se o sebe postarají samy.
