Nedávno jsme se cestou z práce rozhodli zajít do supermarketu a koupit mleté vepřové maso. Rozhodla jsem se udělat zelné závitky. Můj Mikuláš je prostě miluje. Ukázalo se, že je to obrovský balík. Rozhodl jsem se projít parkem, abych si zkrátil cestu.
A náš park je starý – není v něm žádné osvětlení. Procházel jsem se a přemýšlel: “Sakra, zapomněl jsem si něco zapálit”. Najednou za sebou slyším kroky, myslím, že je to běžec. “Opouštět dům v tomhle počasí? Zbláznil ses?” Ten člověk ke mně zezadu přiběhne, popadne mi tašku a snaží se mi ji vytrhnout z rukou. A já si uvědomím, že v ní mám všechny peníze a doklady.
Nejdřív jsem chtěl zavolat pomoc, ale pak jsem se rozhodl jednat na vlastní pěst: rozmáchl jsem se taškou ze supermarketu, praštil ho do hlavy a on spadl na zem. Nevím proč, ale mlátil jsem pachatele tak silně, až začal volat o pomoc.
Naštěstí pro něj přiběhla policie, která slyšela můj křik, jinak bych přestala. Tak jsme skončili na policejní stanici a policista mi podal papír s žádostí, abych napsala, co se v parku stalo. Po chvíli se mě policista zeptal: “Čím se živíte?” -Účetní.
– “Možná přijdete k nám? Nemohli jsme toho darebáka chytit tři měsíce. Všichni jsme se společně zasmáli a pak mě policie odvezla autem domů. Alespoň jsem nemusela nést ten balík.
