Ten den se opil jako prase. Bylo mu špatně, ale doslova se donutil vzít si s sebou další láhev. Chodil klikatě, svět se mu rozmazával a točil. Bylo mu zle nejen fyzicky, ale i psychicky. Sotva našel vchod, kde žil posledních deset let svého života.
Všechny vchody do budovy mu připadaly stejné. Vešel do bytu a zul si boty. Jeho žena spala v pokoji stočená do klubíčka. Znechuceně se na ni podíval. V ložnici bylo všude dětské oblečení, další nepříjemná připomínka rodinného života. Jeho dcera spala v postýlce. Roztomilá dětská tvářička by v každém vyvolala něžný pocit, ale muž se ušklíbl.
V kuchyni omylem zavadil o židli, která se rozbila o podlahu. Margarita se kvůli tomu zvuku probudila. Vrátil se její manžel? V poslední době byl často nezvěstný a ona si o něj dělala starosti. Jakmile se přiblížila ke kuchyni, uhodil ji do nosu silný zápach výparů. Dívka bezděčně zavrávorala. Zaslechla také rozhovor: “Maryinko, miluji jen tebe. Brzy za tebou přijdu! Dívce se rozbušilo srdce.
Už dlouho tušila, že ji manžel podvádí, ale nechtěla tomu věřit. A pak se její obavy potvrdily. Než odešel, řekl jí spoustu nepříjemných věcí a rozplakal ji: “Jsi zrůda, nepotřebuju tě! Nikdy jsem tě nemiloval, nechci od tebe dítě! Jsem unavená z neustálého křiku a plenek. Je mi líto, že jsem s tebou strávila tolik času. Dívka plakala.
Když odešel a hlasitě zabouchl dveře, v návalu zoufalství se rozhodla: “Určitě budu šťastná, určitě najdu muže, který mě a mou dceru bude opravdu milovat.”
