Hryhorij Kornij pracoval jako mechanik v zemědělské společnosti. Měl dům, hospodářství (prasata, kachny, husy, nutrie), 4 zeleninové zahrady, plný dvůr strojů, hodnou pracovitou ženu Marii a dvě děti. Jeho nejstarší syn Maksym je již ženatý a žije v sousední vesnici. Jeho mladší dcera Uljana nedávno dokončila studium na lékařské fakultě. Hryhorij Kornij vždy dokázal vydělat peníze, protože měl zlaté ruce. Všechno se mu v životě dařilo, jen kdyby si mohl naši krásnou Uljanu dobře vzít, aby nepočítala ani halíř.
Hryhorij Kornij měl nejlepšího přítele Petra Omelčenka. Nejednou si spolu dali pár skleniček v místním baru. Petro Omelčenko provozoval ve vesnici vepřín a také prodával zemědělské produkty do okresního centra. Měl jediného syna Jurije. Hryhorij tedy chtěl dát svou dceru za ženu jedinému synovi Petra Omelčenka. “Dcero, vezmi si Jurka Omelčenka, budeš žít jako sýr v másle – otče, já miluji někoho jiného. Toho nepotřebuji, ani s pytlem peněz. Nebýt jeho otce, neměla bych za sebou nic. -Mykola Antonjuk se nedávno vrátil z armády. Už si našel práci v okresním centru. Na podzim se budeme brát.
– Zbláznila ses, Uljano? Našla jsi nějakého chudáka? Nemá nic, je sirotek, vyrůstal u tety, ale nikdo mu nepomůže. Teta sama žije jako žebračka a synovci nemůže pomoci ani penězi, ani laskavostí, protože nic nevydělala. Na dvoře má pět slepic, psa a kočku. Uljana klidně vyslechla otcova slova a pak pevně řekla: “Za Jurka Omelčenka se nevdám! To je konec! Druhý den se Uljanin otec sešel s potenciálním dohazovačem. Popíjeli, jedli, zpívali a rozhodli se, že následující víkend půjdou na dohazovačku. Děti by neměly odporovat svým rodičům, tečka! Hryhorij Kornij přišel domů a hned na prahu řekl své ženě, že zítra musí zapíchnout prase, protože “opil” svou dceru a ta je teď Jurijovou nevěstou. Příští víkend očekávejte dohazovače. Manželka začala manželovi za jeho opilost a neuvážený čin nadávat: “Hryhorii, co to děláš? Jsi snad otrokář? Uljana není tvůj majetek.
Bylo třeba ji přesvědčit slovy, ne ji nutit, aby si vzala někoho, koho nemiluje. Uljana vše slyšela ze svého pokoje. V noci si sbalila věci do malé tašky. Napsala matce dopis na rozloučenou, pak vylezla oknem a utekla za svým milovaným Mykolou. Vzali se bez svatby a pronajali si pokoj v obecním bytě. Hryhorij Kornij se s dcerou celý rok nestýkal a matka ji chodila navštěvovat každý měsíc. Po smrti Mykolovy tety zdědil starý dům. Mladý muž byl pracovitý, a tak se rozhodl postavit nový dům. Jakmile začali stavět starý dům, Kornij se divil, jak to, že má Mykola tak šikovné ruce: všechno uměl, všechno pochytil za pochodu, přestože byl tak mladý. Jednoho dne přišel k mladým na dvůr, nabídl jim pomoc a oni se usmířili. O šest let později měli Mykola a Uljana luxusní dům, velké hospodářství a dva syny. Všichni ve vesnici je nepřestávali obdivovat. Ale Jura Omelčenko se stále věšel svému otci na krk. Byl to dvakrát rozvedený lenoch. Uljanini rodiče si svého zetě rozmysleli a všem řekli, že teď mají dva syny a dceru.
