Miluji ten druhý. Neměli bychom být odděleni, řekl a díval se přes ni z okna za zády. Dech se zadržel, oči se ztmavly. Všechny lži. Uřízli jí křídla. Uřízl jsem toho, koho jsem miloval, a toho, v kterého jsem věřil. Pár lakonických nabídek jí „zlomil“ srdce na tisíce kousků. Dokázala udržet kontrolu nad sebou.
“Nemůžeš ho zastavit! Musím být silná!“ řekla si sama. Šli do matričního úřadu a podali žádost o exkomunikaci… je jí teprve dvacet dva let a ona je již oddělena. Její spolužáci teprve začínají s mladými lidmi a už utrpěla hořkou ztrátu. Nemyslí si, že by se s ním už setkal jako on.
Nyní, ve večerních hodinách, zavírá ve svém pokoji, jde na jeho stránku v sociální síti a zkoumá zveřejněné fotografie, kde se chlubí se svou novou přítelkyní. Ukažte světu, jak jsem šťastný! Záviď mi! Tyto fotografie ještě více otírají její duši. Jednoho dne se však rozhodla ho vyzvat. Zapsal se do sportovní haly, nyní má pět dní v týdnu těžký, vyčerpávající trénink.
Pete od ní vylévá krupobití. Dvakrát týdně chodí s přáteli do klubu, než navštíví make-up umělce. Všechny její kroky nahrává na kameru a umístí na jeho stránku v síti. Z vnějšku se zdá, že se její život vrátil do normálu. Ale stále se dívá na jeho stránku. Snaží se pochopit, co je nové, lepší to je. Pro lukostřelce to není nic, trvalo to tři roky.
„Dobrý den. Chtěl bych tě vidět, mluvit“ – vzkaz od něj po telefonu. Deset minut a je to zabaleno, čeká na něj u vchodu. Přišel, řekl, že se mýlil, celou tu dobu sledoval její život na internetu, uvědomil si, že miluje a miluje jen ji – a nabídl, že se s ním znovu oženit … aniž by něco řekl, ona se otočila a šla do svého bytu. Ona se pomstila. Je u jejích nohou. Je pro ni nezajímavější.
