Marina odletěla do slunné Itálie za prací před devíti lety. Z její situace nebylo východiska – zoufale jí chyběly peníze. Marina si myslela, že bude rok nebo dva pracovat, našetří si nějaké peníze a vrátí se domů, protože na ni čekaly dvě děti – syn a dcera, kteří se měli brzy vdávat. Marina měla také manžela, který sice pracoval, ale téměř neustále chyběl v práci.
Začala pracovat v Itálii. Marina se starala o svou velmi náladovou babičku. Marina však všechno vydržela, protože doma na ni čekala její rodina. Vydržela a pracovala. Pak Marina dostala práci v obchodě. Přes den se starala o babičku a večer pracovala v obchodě. Den za dnem. Spala čtyři hodiny denně. Jednou po úklidu obchodu usnula přímo na podlaze. Ale Marina se nelitovala, pracovala přece pro svou milovanou rodinu.
Uplynuly dva roky a Marina se rozhodla vrátit domů a zavolala manželovi, aby mu udělala radost, ale ten jí řekl, že návrat nemá smysl, protože rodině zoufale chybí peníze. Navíc si jejich syn našel přítelkyni a možná se bude chtít brzy oženit, což znamenalo, že potřebuje peníze na svatbu. Marina se rozhodla zůstat ještě rok. Se svou rodinou byla v kontaktu přes Skype, aby měla přehled o všech novinkách, a pravidelně jim posílala peníze a dobroty.
Pak zůstala další rok a pak ještě další. Celkem byla Marina migrující pracovnicí devět let. A její rodina nic nepotřebovala. Přišel den jejího návratu domů. Marina letěla s takovou radostnou náladou! Nakoupila spoustu dárků. Dlouho na ně šetřila, všechno si odepřela. Marina přijela na nádraží ve svém rodném městě, ale nikdo ji tam nečekal. “No, asi mají moc práce, možná chystají nějaké překvapení!” Marina se nenechala vyvést z míry. Odjela domů taxíkem. Manžel jí otevřel dveře a objal ji, ale jeho hlas zněl smutně. Pak ji bez větší radosti objala i její dcera.
O hodinu později přišel její syn se svou snoubenkou a začal se chlubit svými plány: za měsíc se bude ženit a už si objednali hostinu v luxusní restauraci.
A pak se svou snoubenkou odletí do Itálie, ne do práce, to vůbec ne. Letí do jednoho z nejdražších letovisek. Pak začal naznačovat, že on a jeho budoucí žena potřebují byt. A pak šel na oběd se svou budoucí tchyní.
Unavená a trochu rozrušená Marina vstoupila do svého pokoje. Překvapilo ji, že ve svém pokoji vidí dámské oblečení. Muž jí vysvětlil, že oblečení tam jeho dcera nechala omylem. V noci Marina téměř nespala.
Nečekala takové setkání, ale o to radostnější. Měla dojem, že v jejím domě není příliš vítána. Druhý den se Marina vydala do města. Cestou potkala kamarádku. Otevřela Marině oči. Ukázalo se, že v jejím domě už dlouho žije jiná žena. Její manžel ji přivedl jen pár měsíců poté, co Marina odešla do práce. Její syn a dcera nikde nepracují.
Všichni žijí z peněz, které jim Marina poslala. Zároveň si všichni žijí dobře, všichni kromě samotné Mariny. Teď jí bylo všechno jasné.
Chlad a odcizení si vysvětlovala tím, že její manžel a děti pochopili, že teď už jim nikdo peníze nepošle – a jejich volňásky skončily. Aniž by cokoli řekla, sbalila si Marina kufr a odešla. Rozhodla se, že si teď vydělá peníze pro sebe.
Chtěla si koupit samostatný byt, aby mohla začít nový život, život pro sebe. Co se týče jejího manžela a dětí, je načase, aby začali vydělávat peníze, a ne jen utrácet cizí peníze.