Sergeje probudil nepříjemný budík, který mu říkal, že je čas připravit se na směnu v továrně. Upřímně litoval, že noc nebude trvat věčně, a tak se rozespalý mladý otec (dítě opět celou noc smrká) snažil otevřít oči, protáhl se a vynutil si vylézt zpod peřiny.
Než stačil pořádně vnímat realitu kolem sebe, všiml si, že na stole něco zbělelo, a aniž by věděl proč, přistoupil k němu a zvedl list papíru z kostkovaného sešitu. Na listu bylo krásným rukopisem jeho ženy jasně napsáno: “Odcházím. Odpusť mi, jestli můžeš. Nehledejte mě, nevrátím se. Už to nevydržím.” Serhij se v mžiku probudil a zbytky snu se samy vypařily. Světlana je jistě temperamentní žena, ale on neudělal nic zvláštního, aby si zasloužil takovou potupu.
A Darju miluje celým svým srdcem. Jak mohl najednou zůstat bez rodiny? Serhij se rozhlédl a ztuhl: Darynka klidně spala ve své postýlce a sladce chrápala. Začal se třást. To, co se dělo, mu nešlo do hlavy. Co teď dělat? Serhij nadával na Svitlaninu bezhlavost, vážně věřil, že se dveře otevřou a ona vejde, a přiznal, že už půl hodiny sedí ve vchodu, je mu zima a je v nepořádku.
Uplynuly bolestně dlouhé minuty, ale Svitlana se nevracela. Bylo načase, aby Sergej chytil autobus. Šokován strašlivou zprávou a naprosto nepřipraven na další vývoj ho nenapadlo nic lepšího než přikrýt dítě, vzít si láhev s umělou výživou a vyrazit s dítětem do práce.
Mistr Petrovič, rozumný člověk, řekl: “Ty, Serjožo, počkej, teď jsi její máma a táta,” a dal mladému dělníkovi mimořádnou dovolenou, “dokud se to nevyjasní”. Jenže vyjasnění nikdy nepřišlo.
Dášina matka po ní nikdy nedala ani stopu… …Sergej si hrál s Darjou na pískovišti na dvoře jejich pětipatrového domu. Každý den chodil s dcerou na procházku a každý den myslel jen na jedno. Dáša se stále více podobala své matce a tato podoba byla pro Sergeje jako sůl na pánvi. “Stalo se ti něco?” ozval se z bezprostřední blízkosti příjemný ženský hlas.
Okamžitě ji poznal: bydlela se synem v protějším domě. Chlapec si často hrál s Darynou na dvoře, zatímco jeho matka si četla knihu nebo jen tak seděla na lavičce opodál. Proč s ní Serhij za celou tu dobu nepromluvil? Vždyť možná ani nevěděl, že má tak příjemný hlas a tak… tak krásné oči.
Drobná blondýnka se usmála a aniž by zacházela do podrobností, prostě vzala Serhije za ruku a řekla: “Pak se vše odehrálo rychlostí světla. Děti, jako by se spikly, se každé vrhly ke svému otci a matce a ptaly se současně: “Tati, je to máma? Mami, je to táta?”
Podívali se na sebe a nenapadlo je nic chytřejšího než říct současně “ano”. V následujících minutách bylo jasné, že kvůli jejich strašné hysterii není možné odvést děti domů odděleně. Situace vypadala směšně, ale rodiče se najednou museli rozhodnout, ke komu půjdou domů společně, aby využili chvíle a mohli se rychle rozloučit, a to s “malou krví”. Nakonec se rozhodli, že půjdou k Serhijovi domů. Povečeřeli u něj a sedli si k televizi.
Rodiče čekali, až děti usnou, ale ty byly tvrdohlavě vzhůru. Když bylo po půlnoci, Serhij se vzpamatoval a pozval svou novou kamarádku Irinu a jejího syna, aby u něj přespali. Řekl, že zítra mají školku a práci, takže děti na všechno zapomenou a budeme dělat, že se nic nestalo. A bylo to. Ráno, jakmile se rodiče začali chystat do práce, se děti jednohlasně zeptaly, jako by chtěly pokračovat v tématu: “Tati/mami, vy nikam jinam nepůjdete?” Co jsem mohl dělat, musel jsem slíbit, že nikam jinam nepůjdu. Večer se ukázalo, že Daryna byl přeřazen do stejné skupiny jako Irinin syn.
A když si rodiče večer přišli pro své děti, opět na sebe narazili. Když se uviděli, uvědomili si, že nebude možné vše skrývat jako pouhé nedorozumění: obě děti se na rodiče tázavě podívaly a doufaly v nové shledání… To trvalo poměrně dlouho a všichni brzy začali nucené sousedství dvou neúplných rodin vnímat jako zrod nové rodiny – plnohodnotné.
Iryna si Serhije prohlédla zblízka a on zaznamenal všechny její přednosti. A přišel den, kdy nepotřebovala žádné otázky od vyděračských dětí. Prostě se rozhodly, že to tak bude napořád…