Za poslední rok se můj vztah s mým 15letým synem zhoršil. Co si od něj vzít? Teenager chce zkusit všechno, vědět všechno. Po několika případech s obskurními společnostmi a webovými stránkami v síti ztratil veškerou důvěru v sebe.
Věnoval se smíšeným bojovým uměním Byl jsem s tím spokojen, protože alespoň jeho energie se přesměroval správným směrem, a dokonce i se začátkem sekce se naučil disciplíně. Jeho třídy začaly v 6, v 8 skončil a vrátil se domů v metru. Nedávno začal jeho syn soutěžit, začal trénovat se dvěma skupinami, připravoval se na 200%.
Domů se vrátil v 10. A ne, nebál jsem se, protože bez ohledu na to, jak velký byl, byl zodpovědný člověk, nikdy pozdě, a soutěž ho ještě více motivovala k dodržování přísného harmonogramu. Jednoho dne se můj syn vrátil domů. Toto slovo je vhodnější než kdy jindy. Prostě se vloupal dovnitř. Bunda byla roztržena, jeden popruh batohu zavěsil na niti.
Poprvé se domů nevrátil. Už se dvakrát probojoval. Doufala jsem, že se změnil, že vyrostl, ale bohužel. Už jsem na něj chtěl křičet, ale on začal: „Mami, poslouchej mě,“ jeho dech byl sestřelen, „ta holka je jedna… a tam ten muž… mám ho rád jako basu… pomohl jsem sundat bundu, přinesl vodu. Nadechl se a začal vyprávět. Když syn vyšel z metra, uslyšel dívčino volání, nebo spíše ponuré. Běžel k podivnému zvuku. Prach pochází ze vchodu do opuštěného domu.
Můj syn byl v té době filmovým hrdinou. Pak začal skutečný nepořádek. Můj přítel viděl muže táhnout dívčí bundu, a ona se snažila, ale nemohla se zbavit. Můj syn udeřil muže úderem z jeho nohou. Díky Bohu, že byl slabý a slabý. Syn to rychle zvedl a dívka, která využila příležitosti, utekla. Co se stalo s jeho protivníkem, syn nevěděl. Snažil se najít dívku, aby zjistil, zda je s ní všechno v pořádku, ale od ní ani neslyší ani duch.
Nevěřil jsem tomu hned, ale ani jsem na syna nekřičel. Byl uražen, že jsem jeho hrdinský čin nechválil – pomyslel jsem si – „lže tak dobře, že věří sám sobě“. O dva dny později na nás zaklepala dívka ve věku 20 let. Byla se svou matkou. Přišli mi poděkovat za tak statečného a laskavého muže. Okamžitě jsem to nechápal, ale bylo to o mém synovi.
Naši hosté mu nabídli velkou vděčnost, protože syn ohrožoval svůj život a zdraví kvůli záchraně cizince. Moje peníze byly odvráceny a on se na mě podíval. Když jsem odešel, omluvil jsem se mu. Byl jsem velmi zahanben. Teď se na svého syna dívám úplně jinýma očima.
Ukázalo se, že se mnou žije skutečný hrdina pod jednou střechou a já jsem ho obvinil z toho, že lže. Poté jsem začal se svým synem zacházet jinak. Ptám se ho na jeho názor, protože ho už považuji za skutečného dospělého člověka.
