Julia musela jít ven v záběru, i když moc nechtěla. Když se vrátila domů, viděla babičku na autobusové zastávce. Bylo to zvláštní, protože stará žena seděla sama a dívala se dolů. Autobus nečeká.
„Babičko, ty na někoho čekáš?“ Zeptal jsem se Julie. „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne „Tak moc zmrznete, dovol mi, abych tě vzal na teplé místo. Julia zavolala taxíka a oni a moje babička šli domů. Julia ukázala své babičce koupelnu a šla do kuchyně, aby rychle uvařila večeři.
Když babička jedla, seděli spolu v sále, Julie se chtěla zeptat, co se stalo s babičkou, ale nějak se neodvážila začít. Pak mi babička začala říkat: „Mám svého jediného syna Kostyu, měl jsem ho pozdě v roce 38. A pak můj manžel, o rok později, nomer, mé srdce se zastavilo. Musela jsem syna vychovávat, bylo to velmi těžké. A Koštik se stal tak neposlušným.
V důsledku toho vychovala chlapce, šel na univerzitu, pak do práce. Bylo na čase se oženit, měl snoubenku Maya. Nemám ráda Maya, nechápu proč.
V tu chvíli byly Juliiny oči plné slz. Babička pokračovala: „Vždycky mi naznačila, že jsem byla nadbytečná ve třípokojovém bytě. A pak se stala příliš mnoho a ani se nestyděla říci mi tváří v tvář, že jsem v nich nadbytečná.
Pak se Maya dozvěděla, že máme rodinné prstýnky, zařídila hysterii, proč tyto prstýnky stále nejsou na prstech. Každý den to bylo tak hysterické.
A dnes řekli, že půjdeme do obchodu pro dětské věci. Jen tady mě nechali na zastávce v neznámé oblasti a oni odešli. Po té povídce byla babička pryč. Julia také velmi chtěla namakat… jak mohla jeho vlastní matka odejít na ulici v chladu.
Od té doby žije moje babička v Utahu. Po práci se s Julií setkala s lahodnými koblihami nebo koláči.
Večer se společně dívali na televizní pořady. Julia byla velmi připoután k této roztomilé babičce. Jednou se Julia vrátila domů, jen tady ta televize fungovala tak hlasitě. Bylo to zvláštní, protože ho babička předala před příchodem dívky. Julia vstoupila do haly, do kuchyně, do místnosti – babička nebyla.
Pouze dveře do koupelny byly otevřené a na podlaze ležel babička. Julia okamžitě zavolala sanitku a policii. Babička toho dne odešla. Uplynul měsíc a pak přišel do práce pro Julii muž v drahém obleku: „Kdo jsi? Jaké právo máš vůbec vzít pryč to, co mi patří? Budu konat spravedlnost, všechno z vás vytřesu u soudu. Ukázalo se, že babička přepsala jeho byt a rodinné kroužky na Julii a syn Kostýk se svou Maja zůstal bez ničeho.
