Jaká je to holka? Zeptal se Tanya překvapeně a podíval se na svatební fotografie, které ji fotograf právě hodil do pošty.
Na fotografii, kde pár musel být jen s maminkami, vedle Michaela, trochu vzadu, tlačil stranou tchýni, tam byla krásná dívka, objala svého manžela za ramena. Vypadala, jako by byla o dva nebo tři roky starší než Tanya. Michael přišel, podíval se, bezútěšně. Zapomeňte na ni! Nenechte svou mámu, aby vám ukázala tento obrázek! odřízněte muže. Jak se to „zapomíná“? Co je to „neukazovat“?
Doma, přišel s notebookem do Marina Petrovna. Mami, znáš tu ženu? Zeptala se. Tchyně si nasadila brýle, pozorně se podívala a náhle zbledla a popadla její srdce. Tanya spěchala k vodě.
Po pitné vodě se uklidněte, Marina Petrovna sotva řekla: – Je to matka Michaela. – Kdo jsi? Už je to dávno, má dcero. Amálie, náš soused. Starala se o svého syna, nestarala se o něj, o mého manžela a já jsme se jen starali o chlapce, zatímco jeho matka kráčela doprava a doleva. Krmil, umyl, umyl oblečení, někdy koupali nové oblečení.
A když bylo Miškovovi čtyři roky, bylo to pryč, vzali jsme myš k sobě. Byli jsme všichni noví. Foto: Amelia. Je to její duch, aby pozdravil myš?
Ukázalo se, že je. Ale ty, já se dívám, že? zeptala se své tchyně. -Samozřejmě, že jsem rád. Bůh ví, co pro sebe udělal! Lepší než duch,“ usmála se Tanya. Proč jsi mi neřekl, že máš myš?
Syn je zakázán. Bál jsem se, že mě nebudete respektovat,“ odpověděla Marina Petrovna. -Tady jdeme. Miluji tě a vážím si tě ještě víc. Jste skutečná matka. A duch… nechte ho bloudit.
