Osud tomu chtěl, že můj syn potkal svou budoucí ženu na internetu. Dlouho spolu komunikovali na dálku, protože dívka byla z jiného města.
Syn se do ní zamiloval, a tak si sbalil věci, odjel za kohankou, slíbil, že se za měsíc vrátí a přiveze dívku k nám, ale zůstal v manželčině městě a našel si tam dobrou práci.
Brzy se vzali a já s otcem jsme byli pozváni. Snacha byla milá a hodná dívka, takže mi tyhle nosy nevadily, zvlášť když si ji vybral můj syn. Po svatbě bydleli novomanželé v pronajatém bytě, a když snacha otěhotněla, koupili si dvoupokojový byt.
Často si telefonujeme, ale mně se po synovi a vnukovi tolik stýská, že nám nestačí telefonovat. Moje snacha mě pochopila, koupila nám lístky na vlak a pozvala nás na týden na návštěvu. Měla jsem velkou radost, nakoupila jsem vnukovi dárky, připravila nějaké dobroty a jeli jsme je navštívit. Hostitelka nás srdečně přivítala a pohostila výborným jídlem. U stolu jsme si bez přestání povídali a smáli se.
Dohodli jsme se, že se druhý den půjdeme podívat do města, a šli jsme spát. Protože měli dvoupokojový byt, napadlo mě, že budeme s manželem spát u nich v posteli. -“Připravím ti postel v dětském pokoji.
Máme pohodlnou nafukovací matraci,” vysvětlila snacha. “Víš, ona nechce, aby v její posteli spali cizí lidé. Můj syn se snažil manželku přesvědčit, ale nervy mi povolily. – “Nebudu spát na podlaze. Za koho mě máš?
Přespíme v hotelu. Do domu svého syna už nevkročím a snachu už nechci vidět. Jaké ponížení!
