Jednoho dne si Kirill na svatbě svého přítele všiml krásné dívky: stála v rohu restaurace a popíjela. Rozhodl se k ní přistoupit, aby se s ní seznámil. “Tahle svatba je nechutná,” řekla dívka náhle. – “Proč?” “Protože se všechno dělá v kolchozním stylu. Soutěže jsou staré, hostitel je už opilý. Za chvíli se začne tančit. Raději půjdu.” – “Počkej, proč jdeš v tuhle dobu sama, zavolám ti taxi a odvezu tě domů.” – “Ne, moji rodiče už spí.” – “Co s tím mají společného rodiče?” – Kirill nechápal.
Je jasné, proč jsi přišel za mnou, oba jsme opilí, takže zaručeně zůstaneme vzhůru celou noc. Pojďme k tobě domů. Ta dívka se jmenovala Olja. Požádala Kirilla, aby jí koupil dort, protože na svatbě žádný neměli. Později přišli ke Kirillovi domů a strávili tam nezapomenutelnou noc. Takhle usnuli. Ráno Kirill přišel do kuchyně a našel Olju, jak sedí v košili u stolu a jí dort. “Je výborný, sedni si, naliju ti čaj. Seděli příjemně v kuchyni a povídali si o všem možném. Kyrylo si uvědomil, že už dlouho se necítil vedle své přítelkyně tak klidně a dobře. Díky ní se v domě cítil jako doma a všechno se zdálo jasnější, než ve skutečnosti bylo.
A pak Olja odešla. Jen tak, aniž by mu zanechala své číslo, pracoviště nebo adresu domů. Kirill ji začal hledat, kde se dalo. Ptal se svého kamaráda, na jehož svatbě ji potkal, kde ta dívka je a kdo je. Ale přítel nevěděl: byla to známá jeho snoubenky. Kirill se opět sklesle vracel domů, když zezadu zahlédl Olju: – “Oľo!” vykřikl, jako by spatřil nejcennější poklad na světě. Objali se a od té doby se od sebe už neodloučili. A jejich svatba byla nejmódnější a nejzajímavější, žádná kolektivní zemědělská svatba, jak bývá zvykem.
