Táta mě a maminku opustil, když jsem byla malá holka. S maminkou jsme se přestěhovali do Polska. Moje matka se starala o jednoho muže, poslala mě k mému dědečkovi a ona zůstala se svým novým kokhaniem, slíbil, že nám každý měsíc pošle peníze. Můj vztah s matkou (dokonce i můj Nonce) byl zcela odříznut 8-9 měsíců po mém pohybu. S dědečkem jsme byli sami.
Když matka našeho života zmizela, uvědomil jsem si, že ona sama by se měla postarat o sebe a svého dědečka.
Můj dědeček a já jsme odhalili svůj talent a skrytou vášeň: Jazyky! Vstoupil jsem do filologického jazyka a pak jsem se stal překladatelem.
Můj dědeček řekl, že se znalostí jazyků nikdy neztratím. Angličtinu jsem znal dokonale a dědeček mi koupil knihy a slovníky z němčiny. Ve věku 26 let jsem byl nejlepší překladatel v našem městě. Brzy jsem byl najat do jedné společnosti pro simultánní překlad během různých jednání.
Během těchto jednání jsem se setkal se svým budoucím manželem. Je to Angličan, přišel na Ukrajinu za prací a po dvou letech vztahu mi nabídl nabídku a my jsme se k němu přestěhovali, začal jsem sklízet plody jeho práce a úsilí.
Bylo samozřejmě těžké opustit rodnou zemi, ale na každou dovolenou jsme přišli k dědečkovi. Nerozuměli se svým manželem, ale aktivně komunikovali ve svém znakovém jazyce. Nemohlo to být tak dokonalé. Brzy mi zavolala máma. Myslím, že poznala číslo mého dědečka, ale já mu rozumím.
Moje matka z něj sežrala celou duši. Obecně se obchod mé matky v Polsku zhoršil, a tak se rozhodla zjistit, jak jím a poté, co se dozvěděla, že jsem vdaná za Angličana, si myslela, že by bylo velmi výhodné, aby se se mnou obnovila vztahy.
Když moje matka řekla, že máš to štěstí, že jsi chytila baratenskogo, rozloučila jsem se s ní, dala telefon a přidala její číslo na černou listinu. Myslím, že se tomu říká „štěstí“ jiným způsobem: Práce, práce na sobě, disciplína… že?
