Jsem muž ve věku 59 let. Vdala jsem se v 19. Oženil se se svou ženou 40 let. Měli jsme s ní spoustu zkušeností: sva kopala, šla se na chvíli rozejít, pak se s ní zase rozloučili. Jedním slovem: Prošel ohněm, vodou a měděnými trubkami.
Moje žena a já nejsme zamilovaní. Líbila se mi a volala jsem jí, aby se vdala. Nikdy v životě jsem se nepotkal, vždycky jsem žertoval o přátelích, kteří mluvili o svých dívkách jako o nebeských bytostech. Nikdy jsem tomu nerozuměla. To bylo, dokud jsem ji nepotkal. Žil jsem s ní novým způsobem.
Můj život získal nové barvy, cítil jsem se jako mladý 20-letý chlapec. Moje žena mi říká, abych opustil rodinu, ale nemůžu jen vzít a vymazat všechno, co jsem celou tu dobu žil. Když půjdu za svou novou ženou, nikdo z mých příbuzných mě neporozumí. A slyšel jsem příběhy, když muž jde k mladé milence, a ona ho opustí, a on zůstává blízko zlomeného koryta.
Ale abyste něco našli, musíte se něčeho vzdát. Jsem mezi dvěma požáry. Na obou stranách jsou milované ženy. Jeden mi dal svou lásku a péči po všech 40 let. Byl jsem s ním, byl jsem s ním a byl jsem spokojený se svými úspěchy. Není to jen žena, ale něco víc.
Jsem si tím jistý. Druhým je dech čerstvého vzduchu. Můj život jí dal nový smysl. Šedé všední dny udaly místo pro zaneprázdněné dny. Nedokážu si představit svůj den bez ní. Můžu s ní mluvit o čemkoliv, můžu s ní ležet doma celé dny, můžu žít přímo v okamžiku. Ale je tu ještě jedna vznešenka.
Dala mi na výběr: Buď opustím svou ženu a zůstanu s ní, nebo ona odejde. Obě možnosti jsou pro mě vzdálené. Nemůžu je ztratit. Jak se mohu za takových podmínek rozhodnout, řekněte mi. To je to, co život je zvláštní věc… žil tiše po dobu 59 let, a tady, bac, a takové puzzle. V čele argumentů na obou stranách jsou myšlenky velmi protichůdné. V jedné vteřině si myslím jednu věc, v druhé – jinou. Bojím se, když přemýšlím o tom, jak moc jsme my, muži, bezbranní před “slabým článkem”.
