Z ordinace gynekologa jsem odešla šťastná, protože jsem těhotná. Ve čtyřiceti letech se stanu matkou, což je pro mě skvělá zpráva. Mé dceři je sedmnáct, brzy bude dospělá a opustí mě. V poslední době spolu nevycházíme.
Arina chce být svobodná, ale já ji neustále protežuju. Neumím si představit, co by dělala, kdybych ji nevedl životem. Když jsem procházela kolem obchodů, rozhodla jsem se jít dovnitř a prohlédnout si dětské oblečení. Už jsem si dokázala představit, jak držím miminko v náručí. Chtěla jsem mu dát všechno bohatství tohoto světa. Když jsem vešel do bytu, uviděl jsem na prahu mužské tenisky. “Z ložnice vycházel nějaký hluk.” “Arino,” vykřikla jsem.
O chvíli později vyšel z pokoje rozcuchaný chlap. Bez zaváhání pozdravil a opustil byt. Chtěl jsem zjistit, kdo to byl, a tak jsem šel do Arinina pokoje. “Můžeš mi vysvětlit, kdo to byl?” zeptal jsem se.
“Oleg. On a já to myslíme vážně. Nemluv se mnou. Jestli mě začneš poučovat, budu tě muset poslouchat až do rána. Přemýšlel jsem o svém životě. Narodila se mi dcera od spolužáka. Na srazu jsme hodně pili. Nic mi neslíbil. Byl to ženatý muž, který nehodlal opustit svou ženu. Rozhodla jsem se, že mu nic neřeknu a dítě budu vychovávat sama.
Otec nenarozeného dítěte s námi také nežije. Stalo se to také náhodou. Ráno jsem se dozvěděl, že moje dcera je v letadle. Šel jsem na stejné místo ze stejného důvodu. Zjistila jsem, že je také těhotná. Šel jsem k ní do pokoje a řekl jí, že všechno vím. Začala plakat a běžela ke mně: “Mami, nikomu to neříkej.
Oleg půjde do vězení, nejsem dospělá. Ani já jsem mu nic neřekl. Za týden jde na vojnu, nechci mu jít na nervy.” – To je v pořádku, dítě budeme vychovávat sami. Já taky čekám dítě. Budeme v pořádku, jen neplačte. Objala jsem dceru. Udělala chybu. Byla těhotná, ale nechtěla to říct otci dítěte.
