Někteří lidé nemají takové štěstí od narození – ne každý se narodí se zlatou lžičkou v puse. Můj bratranec dokončil školu a šel na univerzitu.
Tam se seznámila s mužem a bezhlavě se do něj zamilovala. Nebo si to alespoň tehdy myslela.
Už plánovala svou budoucnost a chtěla si ho vzít. Mladík však neměl tak vážné úmysly. Nehodlal se s ní oženit. Ale osud měl své vlastní plány. Když otěhotněla, byla už ve druhém ročníku univerzity. Rozhodla se, že se o tuto radostnou novinu podělí se svým přítelem, ale ten jí řekl, že s tím nemá nic společného, a jednoduše zmizel z jejího života neznámo kam. Vrátila se domů a dlouho byla smutná a sklíčená. Přesto se rozhodla mít dítě. Možná se její přítel rozhodne vzít si ji po narození syna. Začala žít pro radost.
V jejím životě se objevili další muži. Po narození dítěte ho opustila, nechala ho v porodnici a zapomněla na něj.
Chlapec byl adoptován, měl štěstí na pěstouny… Byl z něj vychován slušný a vzdělaný člověk.
Vyrostl v laskavého a statečného, čestného a poslušného člověka. Když dokončil školu, podařilo se mu založit vlastní firmu a začal vydělávat spoustu peněz. Postupem času se jeho příjmy začaly násobit. Jednoho dne za ním přišla jeho biologická matka a požádala ho, aby jí pomohl, podporoval ji a dokonce jí koupil byt s tím, že je matka a on by se měl o svou matku postarat.
Odmítl. Případ se dostal k soudu. Soud rozhodl, že se k němu nesmí přiblížit na vzdálenost několika kilometrů. Myslíte si, že toto rozhodnutí bylo spravedlivé?
