Ze dne, kdy jsem byl odebrán svým biologickým rodičům, si toho moc nepamatuji. Pamatuji si jen, že v bytě, kde jsem bydlela, byl cítit zápach a že jsem neustále slyšela dětský pláč.
Byly mi tři roky, když jsem skončila v sirotčinci. Jak jsem později zjistil, rodiče měli rádi víno. Jeden ze sousedů si stěžoval, přišly opatrovnické úřady a odvedly mě i mého bratra.
Mému bratrovi v té době nebylo víc než osm měsíců. Tak se stalo, že můj bratr byl adoptovaný, ale já ne.
Byl jsem příliš malý, takže jsem nic nechápal; ani jsem si neuvědomil, že mám bratra. V sirotčinci jsem poznal nové kamarády, začal jsem se věnovat kreslení, a dokonce jsem vyhrál první a druhé místo v některých soutěžích. Ale jako dítěti mi chyběla mateřská a otcovská láska. Jednoho dne ke mně přišla učitelka a zavolala mě, abych šel s ní. Jmenují se Jaroslava a Ostap, jsou to moc hodní lidé. Myslím, že tě mají rádi,” řekla mi učitelka.
Nic jsem nečekal, protože děti starší sedmi let obvykle do rodin nepřijímají. Jaroslavu a Ostapa jsem považovala za milé a laskavé lidi. Pozvali mě na procházku do parku, který byl na území sirotčince. Jaroslava vytáhla z tašky kousek jablečného koláče: “Myslím, že se ti takové věci líbí.
Upekla jsem ho speciálně pro tebe,” usmála se žena. Chtěla jsem jí říkat “mami”, protože se o mě starala, a v jejích očích jsem viděla jakousi lásku k sobě samé. Ostap mi vyprávěl o svém psovi, kterému říká “Malyš”, i když velikostí vůbec nepřipomíná dítě.
Po chvíli chůze se se mnou rozloučili, aniž by mi slíbili, že se vrátí. Ale já jsem na ně čekal, z nějakého důvodu jsem cítil, že se vrátí. A tak se také stalo.
O pár dní později přišla Jaroslava na návštěvu. Znovu jsme se šli projít do parku. “Naďo, byla jsi ještě malá holčička, když tě sem přivezli.
Tvůj učitel ti neřekl, že máš mladšího bratra Maxima. No, adoptovali jsme ho, když byl ještě malý, a teď je mu pět let. Nedávno jsme zjistili, že náš syn má takovou milou sestřičku. Po nějaké diskusi jsme se rozhodli, že by nebylo správné sourozence rozdělit. Takže pokud ti to nevadí, chceme tě adoptovat.
Byla jsem nadšená. Nyní žiji v milující rodině, kde je o mě postaráno a cítím se milován. S bratrem jsme se hned spřátelili. Mám svou rodinu moc rád: teď mám tátu, mámu a bratra – o tom se mi ani nesnilo.
