S manželem jsme se seznámili na večírku u společného přítele. Poté mě doprovodil domů. Od té doby jsme v kontaktu. Bylo to s ním velmi zajímavé. O měsíc později jsem se zamilovala. On mi také vyznal lásku. Zároveň mi hned řekl, že se právě rozvádí se svou oficiální manželkou. Líbilo se mi, že ke mně byl tak upřímný a otevřený. Rozvod proběhl rychle a jeho žena se s dítětem přestěhovala do jiného města. O necelý rok později jsme oslavili svatbu. Muž dceru často navštěvoval a alimenty platil včas.
Jeho bývalá žena také neztrácela čas, rychle si našla nového muže. A pak se jí narodila druhá dcera. Manžel mě doslova nosil v náručí a já zářila štěstím. Na naší poslední dovolené v Madridu se mi přiznal, že sní o tom, že se mnou stráví zbytek života. Bylo to velmi romantické a dojemné. Stojí za zmínku, že v té době jsme spolu byli už 10 let. Byla jsem si upřímně jistá, že naše manželství vydrží navždy. Po cestě jsme se vrátili domů. Čekaly nás špatné zprávy. Manželova první žena byla vážně nemocná: dávali jí jen něco přes tři měsíce života.
Druhý manžel ženy ji okamžitě opustil, jakmile se to dozvěděl. Pochopil jsem, že si musíme vzít mužovu dceru. Ale jeho prohlášení mě překvapilo: řekl, že si bereme obě dívky. Tomuto rozhodnutí jsem nerozuměla a byla jsem velmi rozzlobená. Pak manžel přiznal, že obě dcery jsou jeho vlastní děti. Ukázalo se, že se zpočátku, po rozvodu, nevzdal snahy o usmíření s bývalou manželkou.
Jeden z těchto pokusů vedl k narození jeho druhé dcery. Jsem z toho zděšená. Podvedl mě hned na začátku našeho vztahu! Omlouvá se, ale nejsem si jistá, jestli mu mohu dát druhou šanci. Rozhodla jsem se podat žádost o rozvod. Někde v hloubi duše si však uvědomuji, že on i jeho děti mě teď velmi potřebují. Nevím, co mám dělat.
