Já a můj bratr jsme přišli o rodiče v raném věku. Jemu bylo tehdy dvaadvacet a mně dvacet. On už vystudoval univerzitu a já jsem ještě studovala. Zdědili jsme po nich dvoupokojový byt.
Protože můj bratr v té době už dostudoval, vrátil se do rodného města a v bytě bydlel sám. Já jsem s ním domů nechodil, protože jsem přes den studoval a pracoval, abych si studia zaplatil. Přijel jsem až po maturitě. Chtěl jsem si oddechnout a trochu si odpočinout, poslední půlrok studia byl náročný kvůli intenzivní přípravě na zkoušky a práci. Zatímco jsem byl pryč, můj bratr začal žít se svou přítelkyní Kasiou. Samozřejmě si ji vzal k nám do bytu, kde bezpečně obsadili oba pokoje a nikdo se mě na nic neptal.
To mě samozřejmě pobouřilo a požádal jsem, abych mohl opustit svůj pokoj. Kasia stiskla rty, ale mé žádosti vyhověla.Žil jsem u nich jen pár měsíců, pak jsem se rozhodl, že mě v rodném městě nic neudrží, a vrátil jsem se do města, kde jsem studoval. Můj bratr v té době požádal svou vyvolenou o ruku a připravovali se na obřad. Na svatbu jsem nebyl pozván, ale nemohu říct, že bych si z toho dělal velké starosti. Být vedle Kasii mi nebylo moc příjemné a za půl roku jsem musel jet do rodného města vyřídit nějaké dokumenty.
Záležitost nebyla rychlá, takže jsem musel zůstat týden. Kasia už byla v šestém měsíci těhotenství – Jak dlouho tu ještě zůstaneš? Tvůj bratr, jestli sis nevšiml, už má vlastní rodinu, brzy budeme mít dítě. A ty, kolemjdoucí, se tady pořád poflakuješ, řekla mi švagrová. Připomněla jsem jí, že ten “kolemjdoucí” vlastní polovinu bytu a Kasia je tady z bratrovy dobré vůle a není ani přihlášená, protože já k tomu nedávám a nikdy nedám souhlas.
– Mohl bys darovat svůj podíl na bytě bratrovi na svatbu, protože jsme od tebe nic nedostali, ani zprávu, přišlo mi to směšné. Proč bych bratrovi dělala tak drahé dárky, navíc na svatbu, na kterou jsem ani nebyla pozvaná? Nechtěla jsem se s Kasiou dál bavit. Vyřídil jsem si své záležitosti ve městě a odjel, a pak jsem do města dlouho nepřijel, určitě dva roky. Když jsem se však oženil, rozhodl jsem se, že problém s bydlením musíme nějak vyřešit.
Manžel neměl nemovitost a my jsme nechtěli celý život bydlet v nájmu. Rozhodli jsme se vzít si hypotéku a já věděla, kde sehnat prostředky na první splátku. Přijela jsem do rodného města, setkala se s bratrem a řekla, že je čas, abychom vyřešili byt. Prodali bychom ho, rozdělili si peníze a pak bychom šli každý svou cestou. Můj bratr z toho nápadu rozhodně nebyl nadšený, byl zvyklý, že tento byt je jeho vlastní. Nabídl jsem mu, že mu koupím svůj podíl, ale on řekl, že tolik peněz nemají. No, neměli, takže jsme museli prodat a můj bratr požádal, aby mu dali tři měsíce na vyřízení jeho záležitostí.
Rozhodl jsem se počkat. Dohodli jsme se, že za tři měsíce budeme mít kompletní balík dokumentů k prodeji. Vrátila jsem se k manželovi a uplynuly tři měsíce a s bratrem nebyl žádný kontakt. Nezvedal telefon, sám se neozýval. Musel jsem s ním znovu mluvit osobně. Bratr se mi vyhýbal jako čert kříži. Kasia se mi snažila neotevřít, ale já jsem řekl, že volám policii a že přijdu, jen velmi hlasitě, k radosti všech babiček v okolí.
Nespokojené obličeje příbuzných mě neuvedly do rozpaků, přišel jsem v konkrétní záležitosti a byl jsem rozhodnutý. Zeptal jsem se bratra, jestli už všechno zařídil, jak jsme se domluvili – prodej bytu jsem si rozmyslel. Teď si hypotéku brát nebudeme, manželka je zase těhotná,” prohlásil bratr. Odpověděl jsem, že jsem moc rád, ale potřebuji peníze.
Bratr lhostejně rozpřáhl ruce a doufal, že je pochopím – Fajn, tak mi uvolněte polovinu mého majetku a já ji prodám – řekl jsem lhostejně. Bratr i manželka zmlkli. Nedokázali si představit, že by u nich mohl žít někdo cizí. Řekl jsem jim, že pokud nebudou chtít byt prodat a já budu potřebovat peníze, prodám jen svůj podíl. Samozřejmě, že peněz bude méně, ale na první vklad s tím, co už s manželem máme, to bude úplně stačit
– Komu chcete prodat? – usmála se švagrová. – Nikdo u nás dlouho nevydrží, to ti garantuju – Jsou to hosté ze zahraničí, zrovna včera jsem mluvila s kamarádkou. Ten je ochoten platit i teď. Má rodinu, někde bydlet musí, a náš dům je na dobrém místě,” odpověděl jsem a všiml jsem si, jak jí mizí úsměv z tváře.
Bratr s manželkou začali lamentovat, že mají dítě a brzy bude další… Dobře se zabydlují – bratr se rozhodl vytvořit takové podmínky, že tam nemůžu bydlet a svůj podíl nemůžu pronajmout, a sám byt prodat nechce… A to jsem prý já, kdo nemá svědomí?
