– Proč musíte? – zeptala se babička. – A vaši rodiče?
Proč by to po tobě měli chtít – no, zavolej jim.
Požádej je, aby mě pustili, a já za tebou přijedu rovnou ze školy. Jako dnes – Ještě jsi o svém rozhodnutí neřekl rodičům?
– Babička – vnuk jí podal ruku. – Víte, jak je těžké jim porozumět? Doma mě nutí dělat různé bezcitné věci a já se je snažím odmítat, ale nepomáhá to. Nutí mě, už to nemůžu vydržet!” – Chceš říct, že tě násilím nutí dělat tyhle věci? – Mhm – kývl vnuk – A ty nechceš?
– Já nechci – Babička se na vnuka uctivě podívala a pak se zamyslela – A jaké úkoly tě nutí dělat? – No, třeba mýt nádobí. A po všech! Rozumíte – rozumím. Nevadilo by ti umýt nádobí? – Ano – Kuba lehce pokrčil rameny.
– Řekni mi, babi, proč myješ hrnek po vypití čaje – Není to nutné – Jistěže ne. Čaj je čaj. Poté stačí šálek vypláchnout vodou a je to. A říká se: použijte prostředek na mytí nádobí. Bez tohoto prostředku nemusíte umývat například polévkovou mísu. Opláchnete ji studenou vodou z kohoutku a je to. Správně, babi, proč používáš tekutinu? – K odstranění mastných skvrn, Kubo – řekla babička. – Ale když to nepotřebuješ… – Jistěže ne. Kromě toho, proč stlát postel, když v ní budu večer zase spát? – vnuk se nemohl uklidnit.
– Řekni mi, babi, proč to lidé dělají? – Nevím proč… – divila se babička – Aha! – Kuba se zlobil. – A proč myju podlahu ve svém pokoji, když mám na sobě bačkory – To je pravda, Kubo! – rozčiluje se babička. – Říkám si: k čemu to všechno potřebuju? Proč jsem celý život dělal takové hlouposti! Proč jsem například dnes uklízela před příjezdem vnuka, když to nepotřeboval? – Přesně tak, babi. Je dobře, že mi alespoň rozumíš. Můžu s tebou zůstat? – Teď byl Kuba přesvědčený. – Jestli chceš, můžeš, – mávla rukou na babičku.
– Ale co budeme dělat s tvými rodiči – zavoláš jim – ne, ty jsi tak záludná. Zavolej jim sám. Řekni jim, že souhlasím. – No dobře – zlobil se Kuba – Dobře ti tak – přikývla babička. – Ale než zavoláš, dám si s tebou nejdřív čaj – samozřejmě – vnuk si radostně mnul ruce. – S čím si dáme čaj tentokrát? Máslové sušenky? A co dort – jaký dort? – rozhořčila se babička. – Proč potřebujeme dort, když se za chvíli ten dort v břiše promění v… Víte co. Budeme jíst obyčejné sušenky – jen se sušenkami?
– Kuba se s úšklebkem zamračil. – “Babi, já nemám rád sušenky – No, už žádné další sušenky,” zamumlala babička. – Tohle bude úsporné a dobré pro tebe. Vždyť víš, že cukr tělu velmi škodí. Babička šla ke skříni, dlouho hledala, pak vytáhla starý hrnek, zčernalý od svařáku – Tady – položila ho na stůl před vnuka. – Už jsem ho chtěla vyhodit, ale bude se hodit. Hrnek je přesně takový, jaký ho máte rádi. Je starý sto let
– Kuba na něj vyděšeně zíral a pak se podíval na babičku – Můžeš z toho hrnku ještě pít – proč ne? Neboj se, miláčku. Hrnek je stále čistý. Je jen starý. Opláchnu ho vodou z kohoutku – vzala hrnek pod proudem vody a vrátila ho před vnuka. – A je to, je to – jak to myslíš – vnuk vrhl na babičku znepokojený pohled. – Zajímalo by mě, na čem budu spát – jak to myslíš, na čem?
– Babička dlouho nepřemýšlela. – Mám postel pro našeho psa, který loni zemřel. Pamatuješ si na našeho Rexe – Mm-hmm – ušklíbl se – budeš spát na téhle podložce. Nemusíš ji zašívat. Můžete ho dát pod postel a nechat ho tam.
Večer do ní vložíte nohu, vyndáte ji a spíte. Proč se stydíš? Běž, vypij si čaj a zavolej rodičům, musí být informováni o našem rozhodnutí – Babi, nějak se mi nechce zůstat s tebou – řekl tiše Kuba a vstal od stolu – Proč? – Babičku to překvapilo – Rodiče se budou zlobit. Budou muset umýt nádobí sami.
To je škoda – Jsi na rodiče hodná,” přikývla babička vděčně. – ‘Za to ti naliju čaj do čistého hrnku a naservíruju ti koláč. Později půjdeš domů pomáhat rodičům. Tam na tebe nejspíš čeká důležitá práce – to je pravda,” zasmál se Kuba.
