Moje sestra žila na venkově a já s manželem ve městě. Byl víkend a my jsme se rozhodli, že ji navštívíme. Manžel zaparkoval auto u brány, vystoupil z auta a vtom k němu přiběhla mladá žena – Hej! Vypadá to, že jste z města.
Řekni mi, co je tam nového? Změnilo se toho za poslední týden hodně? Zprávy čerpám jen z internetu, a ten stejně není moc spolehlivý. Nepochopil jsem, kdo to je? Na co se ptala?Viděl jsem ji tu poprvé, i když jsme ve vesnici byli naposledy před půl rokem.Od té doby se toho možná hodně změnilo – ach, promiňte. Ani jsem se nepředstavil.
Jsem Veronika, Gregoryho manželka.Tehdy k nám přišla moje sestra a řekla, že je snachou svých sousedů. Dříve žila s manželem ve městě, ale z nějakého důvodu přišla s dětmi do vesnice. Město jí velmi chybělo, i když život na vesnici milovala – Stesk po rodném městě stále přetrvává. Tam jsem se narodila a vyrostla. Tam jsem také poznala svého manžela.Bohužel jsme se museli přestěhovat, protože náš byt nedávno vytopil náš “oblíbený” soused z horního patra.Manžel mě a děti odvezl k tchánovcům a snaží se dát byt do pořádku, abychom se tam mohli přestěhovat. Musíme tu zůstat ještě tři nebo čtyři dny.
Nechápejte mě špatně. Na vesnici není nic špatného a rád si tu na chvíli odpočinu, ale to je všechno. Samozřejmě se tu ke mně chovají velmi dobře, tchyně je pro mě jako druhá matka, ale já jsem čistě městský člověk, vesnice není nic pro mě,” pokračovala Veronika a její tvář se vůbec neuzavřela, “atmosféra ve městě je jiná. Sedím doma, ven chodím jen do práce, ale pořád mám pocit, že jsem součástí něčeho velkého a smysluplného. V metropoli je život v plném proudu, ten pocit miluji.Tady mi všechno připadá monotónní, každý den to samé.
Ráno brzy vstát, snídaně, zahrada, zahrádka, procházka s dětmi, zahrada, večeře, chudý a pomalý internet a jít spát. Nemůžu se dočkat, až se vrátím do města. Omlouvám se, nechci nikoho urazit, ale dusím se tu. Jen když to všechno řeknu a dostanu to z hlavy, uleví se mi.
Dobře, jdu domů, tchyně se brzy vrátí – tiše se zasmála, objala mě na rozloučenou a po chvíli zmizela. Veronika se zdála být opravdu zajímavým a pozitivním člověkem.Později jsme obě chytily skvělý kontakt, a protože jsme bydlely ve stejném městě, měly jsme možnost se často setkávat. Tak začalo mé velké přátelství s Veronikou.
