Když jsem otěhotněla, v prvním Y 3D nám řekli, že budeme mít dvojčata. S manželem jsme byli tou zprávou šokováni. Je to tak těžké. Nejstaršímu je 10 let a rozhodli jsme se pro kluka, ale nakonec máme dva.
Ale nedá se nic dělat, vychováme další dvě. Je to tak báječné! Vždycky jsem se ptala lékaře v nemocnici: “Je všechno v pořádku?
Myslím, že se hýbe jen jeden z nich.” Ale lékaři vždy odpověděli: “Všechno je v pořádku.” Na oslavu mých narozenin přišli rodiče a sestry. Seděli jsme a slavili. Šel jsem si odpočinout. Druhý den brzy ráno jsem běžela za manželem a řekla mu: “Vezmi mě do porodnice”. Odvezl mě tam a za hodinu jsem porodila trojčata.
Dva lékaři mi odrodili děti. Vzali si obě děti a odešli. Najednou slyším křik: “Stůj!” Křičeli jsme na celou porodnici. Likap přiběhl zpátky se dvěma miminky, sami byli zmatení. Když jsem se na ně podíval, byli zmatení: odkud jinud by mohlo být dítě? Po chvíli mi dali telefon a řekli: “Zavolejte svému manželovi. Teď jsi v šoku, manžela vyděsíš, my ti budeme diktovat a ty si promluvíš.”
Zvedla jsem telefon a řekla: “Míšo, jestli řídíš, zastav.” Odpoví: Řekla jsem mu: “Jsem doma.” “Tak si sedni.” Posadil se a já řekla: “Cvičil jsem, je to v pořádku.” Řekl: “A kdo se díval?” Odpověděl jsem: “Dva syny a milou dceru.” Chvíli mlčí, pak se hlasitě zasměje a řekne: “Kde jsou dva, jsou tři.” Přivedli mi mé tři děti; bylo to nezapomenutelné.
