Před Vánocemi jsme se s rodinou sešli u stolu. Můj manžel nadhodil toto téma a pak jsme se velmi vážně pohádali.
Manžel mi oznámil, že už nechce žít s rodiči, a tak se rozhodl postavit si nový dům. Moje matka mě vychovávala sama. Bydleli jsme v domě mé babičky. Po babičce jsme zdědili její byt.
Prodali jsme ho a koupili dva byty. Jeden napsala moje matka na sebe a druhý na mě. Můj byt byl pronajatý a z vybraných peněz se platilo mé vzdělání. Pak jsem se vdala a manželovi ani jeho rodičům jsme neřekli, že mám dům.
Matka mi založila účet a peníze z nájmu se hromadily na mé jméno. Rozhodla jsem se, že až budu mít dost peněz, udělám manželovi milé překvapení.
Později jsem si uvědomil, že jsem si pro odhalení svého tajemství vybral velmi nevhodnou chvíli. Můj manžel se velmi urazil, že jsem před ním celou dobu něco tajila. On i jeho rodiče se se mnou pohádali. Manžel řekl, že už mi nemůže věřit.
Šla jsem k matce domů. Matka se cítila provinile a pak se rozhodla promluvit si s tchyní. Ta však mou matku nepustila ani do dveří. Ze všeho ji obvinila a nazvala ji lhářkou.
Matka se vrátila rozzuřená. Navrhla jsem manželovi, aby se vzdal mého bytu a postavil si nový dům, což byl jeho sen. On to však odmítl a řekl, že mě nechce vidět, ale já si nemyslím, že bych udělala něco špatného.
Myslím, že on je ten, kdo by měl být rád, že mám byt a peníze, ne naopak. Teď už nebudu manželovi volat a prosit ho, aby se vrátil a odpustil mi, protože pokud se rozhodne, že beze mě nemůže žít, vrátí se.
A jestli mě nechce vidět, je to jeho problém. Mám kde bydlet a mám dost peněz na pohodlný život.
