Mé sousedce Anně je 27 let. Je to velmi milá, klidná, neustále usměvavá dívka.
Celé hodiny mě zve na ochutnávky nových dobrot, protože miluje pečení dortů, rohlíků, croissantů, sušenek… Obzvlášť vzpomínám na její Napoleon – měli byste ho ochutnat, je prostě úžasný!
Včera jsem ji potkala a znovu jí poděkovala za tento dort: chci si ho u ní objednat na rodinnou oslavu. Vyprávěla mi zajímavý příběh: její rodina žije s rodiči jejího manžela. Manželova sestra je často navštěvuje, a tak pořádají rodinné hostiny.
Tak tomu bylo i v případě, kdy Anya upekla svůj úžasný napoleon, ale hosté přišli i s dortem, koupeným v obchodě. Seděli jsme u čaje a krájeli oba dorty.
A tchyně se pustila do toho svého s tím, že ten koupený v obchodě chutná lépe… Aňa mlčky vzala celý svůj dort a hodila ho do koše. Pak si s klidnou tváří sedla ke stolu a řekla: “Mami, tobě se to nelíbilo!”
Pak už tchyně neřekla ani slovo. A nikdo nic nekomentoval. A Anyin manžel byl dobrý člověk, říkal, že všechno dělala správně. Anya mi to řekla: “A víte, že má pravdu, protože pokud budete neustále tolerovat neúctu, nebude klid. Myslíte si, že Anya udělala správnou věc?
