Je mi 48 let a před šesti měsíci jsem porodila trojčata. To se pro mě a mého manžela stalo velkým štěstím. Posledních deset let jsem se totiž snažila otěhotnět, ale nedařilo se mi to. Lékaři jen krčili rameny a říkali, že jsem měla mít děti dříve.
Ale moji příbuzní mi poradili, abych neutrácela tolik peněz a adoptovala dítě ze sirotčince. Ale já jsem chtěla vlastní dítě, poznat radost z těhotenství, pít víno a porodit dítě. Když jsem byla mladší, na děti jsem nemyslela, protože jsem měla těžký vztah se svým prvním manželem. S Vadymem jsme se brali poměrně mladí, bylo nám tehdy dvacet.
Brzy mi začal neustále dokazovat, že se mýlím, ale náš vztah skončil kvůli jeho nevěře. Trvalo mi dlouho, než jsem se z tak negativní zkušenosti vzpamatovala. A pak jsem potkal lásku svého života. Leonid nebyl jako ostatní muži, záleželo mu na mně a chtěl vážný vztah.
Právě s ním jsem začala toužit po dětech. Když jsem po dalším pokusu konečně otěhotněla, byli jsme šťastní. Lenya mě podporoval po celou dobu těhotenství, byl přítomen i u porodu a statečně mě držel za ruku. Po narození našich dětí se náš život změnil.
Mnoho lidí se k nám neváhá vyjadřovat negativně. Domnívají se, že je nepřijatelné mít v našem věku tři děti.
