Když mi bylo sedmnáct, Marinka se mnou otěhotněla. Museli jsme žít spolu. Měli jsme dceru, kterou jsem velmi miloval. Jednoho dne nás však potkalo neštěstí

Marinu jsem si na místě vzal. Nebyla mezi námi žádná láska. Jen jsem jí jednoho dne navrhl, abychom se k sobě “vrhli”, a ona nabídku přijala. A otěhotněla. I když jsme používali ochranu. Když jsme neměli co dělat, museli jsme se vzít.

V sedmnácti letech. Marynka požadovala, abych šel pracovat, ale já jsem její žádosti ignoroval a nastoupil na polytechniku. Dopoledne jsem chodil na přednášky, odpoledne jsem dělal projekty a od devíti do jedné ráno jsem vykládal vagony, abych si zaplatil pokoj v obecním bytě a měl z čeho žít.

Měli jsme dceru. Maryna se na mě snažila tlačit, abych zanechal studia a začal tvrdě pracovat, ale já její požadavky ignoroval. Naši dceru Anežku jsem šíleně miloval. Proto jsem takovou ženu snášel.

Ale jednoho dne od nás manželka utekla. Na čtrnáct dní. Musela jsem s dcerou chodit na přednášky. Dobré bylo, že seděla tiše, vtahovala se do sebe a přednášející měli pochopení.

O přestávkách se o dítě starali spolužáci. Jeden z nich měl otce právníka a souhlasil, že mi pomůže s rozvodem, aby dítě mohlo zůstat se mnou. A když se marnotratná matka vrátila domů, podal jsem žádost o rozvod. Marynka pořád žvanila o tom, jak mě chce přimět, abych z ústavu odešel, ale já cítil, že se jí můžu zbavit jednou provždy, a svého záměru jsem se nevzdal. Soud vynesl rozsudek, který jsem potřeboval.

A já ani naše dcera jsme Marinku už neviděli. Uplynulo deset let. Lituji tohoto objevu? Vůbec ne. Ano, bylo to pro mě těžké. Problémy byly všude: finanční, psychické, fyzické… Ale to už je za mnou. Dnes mám vlastní firmu; milovanou dceru, které jsem o své matce řekla, když jí bylo deset, a od té doby se o ní nezmínila.

Ale Anežka je skvělá studentka. Ve škole i doma. Dospívá… Za měsíc jedeme s dcerou na dovolenou k Černému moři.

Related Posts