Asi před 30 lety jsem se rozvedl se svou ženou. Po rozvodu jsem policii nevolal, protože se manželka s dcerou přestěhovala do jiného města. Nejprve jsem volal manželce, aby si s dcerou promluvila, ale pak jsme přišli i o ni. Zůstal jsem úplně sám. Můj osobní život se nevyvíjel dobře. Několik let jsem se neoženil. A upřímně řečeno, ani jsem nechtěl. Chtěla jsem obnovit vztah s dcerou… Takto jsem žila sama více než 15 let.
Můj život byl monotónní, nudný. Ale to bylo až do chvíle, kdy jsem na sociálních sítích dostala zprávu od své dcery, která říkala: “Nenávidím tě. Jak je možné, že ti na nás nezáleží?” Ukázalo se, že moje dcera se už několik let potýká s nemocí a nedávno prodělala vážnou operaci… Ani jsem o tom nevěděla.
Snažil jsem se pak obnovit naši komunikaci, ale vždy mi odpověděla suše a lhostejně. O rok později jsem se seznámil s jednou ženou a rozhodli jsme se vzít. Půl roku po svatbě se nám narodil syn. Rozhodl jsem se, že se o tu radostnou novinu podělím s dcerou, ale pohádali jsme se: řekla, že moje žena vzala našeho syna na procházku. Samozřejmě jsem tomu nevěřil. Pak jsem zjistil, že jsem se stal dědečkem.
Požádal jsem dceru, aby mi dala přesnou adresu, abych mohl vnučku vidět. K mému velkému překvapení tak učinila. Šli jsme ji jako rodina navštívit, ale ona nám řekla, že nemáme právo ani překročit její práh.
Dlouho jsem se v noci trápil, proč na nás dcera takhle reagovala, a vzpomněl jsem si, co řekla o mé ženě. Jen tak z legrace jsem si se synem udělal test. Ukázalo se, že má dcera měla pravdu. Podala jsem tedy žádost o rozvod.
Protože můj dům byl napsán na manželku, zůstal jsem na ulici bez ničeho. Nemám žádné příbuzné. Moje dcera, moje jediná příbuzná, mě nechce vidět ani slyšet. Co mám dělat? Jak mám žít a hlavně s čím?
