S manželkou jsme dlouho žili v pronajatém bytě. Nechtěli jsme si koupit byt online, protože byl dražší a trvalo by dlouho, než bychom ho splatili. Přes den jsem pracoval na stavbě a večer příležitostně v nedalekém obchodě.
Moje žena byla také doma s dítětem, vyráběla šperky z korálků na zakázku, šila a vyšívala. Starala se také o domácnost a dceru.
Žili jsme skromně a nedovolili si nic zbytečného. A nakonec jsme po osmi letech sehnali potřebné peníze a koupili čtyřpokojový byt. Pomalými krůčky jsme se blížili k našemu vytouženému snu. Zrekonstruovali jsme byt, nastěhovali se a já konečně mohla v noci klidně spát. Nedávno nás navštívil bratr mé ženy s rodinou.
Vždycky žili v chudobě, v jednopokojovém bytě a mají čtyři děti. Všem dáváme batolata po naší dceři, loni jsme jejich synovi pomohli do školy a často jim pomáháme s jídlem a penězi. Po několika dnech pobytu u nás nám řekl, že se nemáme stěhovat do jejich jednopokojového bytu, protože máme jedno dítě, a musíme jim dát náš čtyřpokojový byt.
Oni mají velkou rodinu a my malou. Nejdřív jsem si myslel, že ztrácí nervy, ale ne, myslel to vážně. Nejdřív jsem je nechtěl urazit, mluvil jsem klidně a vysvětloval jim, že je to náš byt, že jsme na něj tvrdě šetřili. Ve výsledku jim to všechno kulturně vysvětlit bylo nemožné. Po několika pokusech jsem prostě ukázal na dveře.
Nadávali mi a vyzývali mě a já je málem vystrčil ze dveří. Odešli od nás naštvaní a chudáci děti nechápaly, proč na ně všichni křičí a hádají se.
Tak jsme je vyhodili z našeho domu. S manželkou jsme se rozhodli, že s takovými nevhodnými příbuznými už nebudeme komunikovat. Místo aby nám blahopřáli a radovali se z našeho štěstí, uspořádali v našem domě pouť. Byt jsme si koupili za poctivě vydělané peníze, na všechno jsme šetřili, takže nikomu nic nedlužíme.
