Moji sousedku Marinu vychovávala jen babička. Od narození neměla rodiče, matka jí zemřela po porodu a otec nevydržel truchlit a odešel za ní. Zůstala jí jen silná babička. A tak se stalo, že si Marina na střední škole začala románek se synem bohatých lidí.
Ten náhodou projížděl naším městem. Když těsně před maturitou zjistil, že je Marina těhotná, dal jí peníze, aby se dítěte zbavila.
To však Marina nehodlala udělat; za jeho peníze si koupila kočárek a postýlku a porodila si vlastní dítě. Porodila hned dvě holčičky. Její babička byla jediným člověkem, který Marinu v nouzi podpořil.
Všichni přátelé se od ní odvrátili, učitelé ve škole ji odsuzovali a sousedé si šeptali za jejími zády. Marina mezitím začala pracovat na částečný úvazek, kde se dalo. Myla podlahy a nádobí.
Byla velmi unavená, ale musela nějak uživit své dvě dcery a babičku. Když šly holky do školky, Marina šla na univerzitu a po večerech dál myla nádobí v kavárnách. Oleg se vrátil z armády na univerzitu. On a Marina byli starší než jejich kolegové, dívali se na svět jinak, byli vážnější. Oleg začal Marině hodně pomáhat.
Myslela si, že se k ní chová jako kamarád, ale ukázalo se, že Oleg cítí něco víc. O půl roku později jí vyznal své city, které se ukázaly být vzájemné. Po ukončení studia se Marina s Olegem vzali a on se vůbec nenechal zastrašit tím, že už měli dvě děti. Marina měla s Olegem třetí dítě, chlapce. Vytvořili tak velkou a silnou rodinu.
