Někdy dochází ke krásným náhodám nebo pohádkám, ale je těžké si představit, že by někdo blízký takovou náhodu měl. Můj manžel má třípokojový byt v centru hlavního města, ale způsob, jakým ho získal, je skutečným příkladem lidské laskavosti. Jednoho dne seděl v kavárně a odpočíval. Do kavárny vešla starší dáma.
Třásla se zimou a bylo vidět, že vybírá peníze od kolemjdoucích. Nebyla oblečená přiměřeně počasí a bylo na ni těžké se dívat. Požádala servírku o horkou vodu, aby se zahřála. Muž to nevydržel a pozval ji ke svému stolu. Dlouho odmítala, ale muž trval na svém. Posadila se a muž jí připravil chutné jídlo, většinou teplé, aby se zahřála. Babička jedla třesoucíma se rukama a děkovala mu. Muž ji pak odvedl domů.
Dům byl čistý a uklizený, takže na alkohol nešetřila. Cestou domů mi babička řekla, že je sama a nemá nikoho, kdo by se o ni postaral. Má malý důchod, který jí stačí jen na zaplacení komunálních služeb. Na jídlo a léky nemá peníze, a tak musí žebrat u kolemjdoucích. Od té doby k ní jednou týdně chodí muž, který jí nosí jídlo a potřebné léky.
Pak pro ni zavolal lékaře, protože její stav se zhoršoval. Po její smrti zorganizoval pohřeb. Klíče dal sousedovi, protože po smrti příbuzných často přicházejí synovci a chtějí získat byt. Ale za měsíc zavolal notář mému manželovi a řekl mu, že babička na něj byt přepsala jako poděkování. Můj manžel to nečekal. Upřímně a z celého srdce babičce pomohl a nic nečekal. Nyní ji jednou za měsíc navštěvuje na hřbitově.
