“Seděla na kuchyňské lince, objímala Bartka nohama kolem pasu a on se nad ní skláněl a líbal ji. Moje malá sestra a můj manžel. Opravdu neměl nikoho jiného, s kým by mohl být? A tolik toho nasliboval, když mě minule přesvědčil, že jsem jeho jediná, a teď něco takového?” Celý život jsem slýchala, že se musím vdát. Manželství bylo to, co ode mě matka očekávala a v co můj otec naprosto doufal. Byla jsem přesvědčená, že právě o to bych měla usilovat, protože jen tak si zajistím rozrůstání rodiny. Takových vztahů je teď tolik,” stěžovala si matka.
– Nechápu, jak to lidé mohou dělat. Manželství je přece základ. A ty, Olcie, si hledáš manžela. Nejlepší je to udělat co nejdříve, protože s přibývajícími roky to bude čím dál těžší. Poslouchala jsem tyto a podobné argumenty a utvrzovala se v přesvědčení, že musím hledat pečlivě, abych nepropásla toho ideálního kandidáta na manžela. Chodila jsem s nejrůznějšími muži, ale když jsem se začala zabývat tématem manželství, všichni se rychle rozplynuli. Teď už vím, že jsem asi byla ve své touze po svatbě příliš vlezlá, ale v té době ve mně narůstalo zoufalství. Protože mě nikdo nechtěl.
A tak jsem se seznámila s Bartkem. Neměl problém mluvit o manželství. Stejně říkal, že by se měl co nejdřív usadit, a já jsem jím zůstala okouzlená. Byl o pět let starší než já, pohledný a uměl se orientovat v každé situaci. Navíc se všem ženám při pohledu na jeho okouzlující úsměv podlamovala kolena. A ten se měl jednoho dne stát příčinou všech našich problémů.
Milovala jsem Bartka Když jsme se vzali, byla jsem nejšťastnější žena na světě. Stále jsem ho milovala až k zbláznění a nepředpokládala jsem, že by se mezi námi mohlo v budoucnu něco pokazit. Byl také přesně takový, jaký byl, když jsem ho poznala: milý, galantní, vždycky si dokonale uvědomoval, co stojí za to říct a co je lepší zamlčet. První dva roky se nic nedělo. Nebo, jak se na to dívám teď, jsem si prostě nevšimla, že se něco děje. To jen rodiče mě neustále otravovali s vnoučaty – Už jsou to dva roky, Olo – zdůraznil otec. – Musíš se víc snažit.
Nezdálo se mi, že by Bartek myslel na děti nějak zvlášť vážně. Nevyhýbal se tomuto tématu, ale když jsem něco řekl, obvykle přikývl nebo pokrčil rameny.
Nehodlal jsem však na něj zbytečně tlačit. Stále jsem byla pod vlivem jeho kouzla a neuvažovala jsem racionálně – ani na okamžik. Mezitím začal stále častěji mizet z domu a jeho výmluvy se zdály podivné i mně. Nějaký kolega potřeboval okamžitě pomoci, nebo musel zůstat v práci po pracovní době, i když jsem věděla, že zrovna nedělají žádné naléhavé projekty, nebo někdo z rodiny potřeboval provést nějakou neodkladnou opravu (věděla jsem, že Bartek je v takových věcech obouruký, takže jsem si nebyla jistá, kdo má komu pomáhat).
Nakonec mi jedna z mých kamarádek řekla, že ho viděla s jinou ženou. A skutečně – ukázalo se, že mě Bartek podvádí.
Samozřejmě se mi okamžitě omluvil a ujistil mě, že to bylo nějaké hloupé, dočasné zatmění mysli a že jsem jediná žena v jeho životě. Nemohla jsem se na něj zlobit, a tak jsem mu odpustila. A pak jsem mu odpustila znovu a znovu. Znovu mě podvedl a znovu se omluvil Jednou jsem ho našla těsně před blokem, přímo před vchodem na naše schodiště, jak se líbá s nějakou dlouhonohou zrzkou. Spadly mi ruce. Stál jsem tam s nákupem a nevěděl, co mám vlastně v takové situaci dělat – Olcia? – Bartek si mě všiml a spěšně ženu od sebe odstrčil. – Já… já ti všechno vysvětlím…
– Nemusíš,” zamumlal jsem. Prošel jsem kolem nich a pak jsem vstoupil na schodiště. – Všechno jsem viděla a on běžel za mnou – Miláčku… – Buď zticha – vyhrkla jsem. – Ne všichni sousedé musí vědět o tvém životním stylu, prosím tě. Poslušně zmlkl a začal sténat, až když jsme byli na chodbě – Já… poslouchej, Olcio, nemám ponětí, jak se to stalo… – zamumlal. – Mám… myslím, že mám slabost pro hezké ženy… Samozřejmě, že ty jsi nejhezčí, ale… možná… možná je to nějaká nemoc
– Pak bych tě možná měl dostat ze svých zad? – Chladně jsem se ušklíbl. – Víš, pak budeš moci chodit, s kým budeš chtít a kdy budeš chtít. Zatvářil se jako zbitý pes – Olcio, no tak,” zaúpěl. Zoufale se na mě podíval a pak klesl na kolena: – Tohle je můj poslední přešlap, přísahám!Odpusťte mi!Tohle bylo naposledy, a co se dalo dělat? Koneckonců, rozvod stejně nepřipadal v úvahu – nechtěla jsem na něj ani pomyslet.
Kromě toho bych rozpoutala rodinné peklo, a tak jsem si myslela, že se tentokrát postará sám Po této omluvě byl klid. Bartek byl teď častěji doma a nevyhýbal se žádným povinnostem. Kupodivu skončilo jeho ponocování a jakékoli vycházky za kolegy.Bylo vidět, že se snaží. Byl ochotný mě vzít na večeři a občas jsme spolu chodili na dlouhé procházky. Začala jsem věřit, že konečně přišel k rozumu.
Že přestal bloudit a pochopil, kam skutečně patří. Byla jsem šťastná, zvlášť když u nás o prázdninách na čtrnáct dní bydlela moje dvacetiletá sestra Klára. Nechce se mi zůstat u rodičů,” řekla do telefonu. – Víte, jaká je matka… hned mě začne otravovat otázkami, jestli už mám vážného kandidáta na manžela. – Skoro jsem ji viděla, jak koulí očima. – No tak, sestro! Neptej se! A tak když Klára zastavila, byla jsem přesvědčená, že se konečně ukážeme z té nejlepší stránky.
No, přesně to jsem potřebovala, aby se mě vlastní sestra zeptala, co se děje s mým manželem, a naznačila mi další nevěry. Tentokrát se překonal Bylo to uprostřed týdne. Výjimečně jsem skončila v práci dřív a šla ještě nakoupit, abych připravila něco dobrého k večeři. Říkala jsem si, že už je to dlouho, co jsem se na to zaměřila, a koneckonců Bartek si to zasloužil, když se poslední dobou tak snažil. Do domu jsem vešla jako obvykle obtěžkaná nákupními taškami. Už od prahu jsem slyšela Klářino hlasité chichotání.
Zavrtěla jsem hlavou a zula si boty. Došlo mi, že sestra musela přivést nějakou kamarádku – a já jí tolikrát říkala, aby je sem nezvala. O chvíli později jsem vešla do kuchyně a nákup, který jsem si vzala z chodby, mi vyletěl z rukou. Seděla na kuchyňské lince, objímala Bartka nohama kolem pasu a on se nad ní skláněl a líbal ji. Moje malá sestra a můj manžel.
Opravdu neměl nikoho jiného, s kým by mohl být? Tolik toho slíbil, když mě naposledy přesvědčil, že jsem jeho jediná, a teď něco takového? Snažil se mi tehdy něco říct, na rozdíl od Kláry, která byla očividně pro, ale já ho neposlouchala. Už jsem toho slyšela dost.
A tentokrát mě nezajímalo nic z toho, co mi chtěl říct. Nehodlala jsem to dál snášet a podala jsem žádost o rozvod. Matka málem dostala infarkt, otec mě nazval hloupou a dětinskou, Bartek mi dlouho nevěřil. Nic z toho mě nezajímalo. Nehodlala jsem poslouchat směšná vysvětlení svého kvazi-manžela, natož výmluvy, které pro něj nacházel můj otec. Koneckonců jsem to byla já, kdo se vymlouval, a nechtěla jsem na manželství pracovat. Rodiče se mě vytrvale snažili přesvědčit, že chyba je vždy na obou stranách.
No ano: na Bartkově straně a na Klářině straně. Se sestrou nemluvím. Zdá se mi, že je jí to úplně jedno. Jak se ukázalo, náš nedávný dobrý vztah byl způsoben tím, že už dlouho měla zálusk na mého manžela. A pokud to tak bylo… no, už jsem jí neměla co říct. Nevím, jak si teď dám život dohromady. Určitě toho budu muset hodně změnit, zvlášť když jsem se nadobro rozloučila s Bartkem a Klárou. Co se týče mých rodičů, nejsem si jistá.
Mám pocit, že i s nimi žiji v nějakém toxickém vztahu, který bych měla co nejdříve ukončit. Možná zůstanu sama, ale nakonec mám kamarádky, mám přátele. Určitě to nějak dopadne. A já už nebudu dělat něco jen proto, že je to správné.
