– Páni, jaké mají Petrovovi štěstí. Je vidět, že mají zpožděné děti, a ještě k tomu trojčata. “Dovedu si představit, jaké emoce museli prožívat, když se o tomto daru osudu dozvěděli,” řekla Maya při pohledu na pětileté děti svých sousedů, které si s její dcerou hrály na hřišti.
Její tazatelka byla na rozdíl od Mayi, která v domě žila několik měsíců, starší osobou v okolí a věděla o všech obyvatelích téměř vše. Z jejího chmurného tónu Maya pochopila, že věci nejsou tak jednoznačné, jak si představovala. “Co se děje?” zeptala se – jsou děti nechtěné? Sousedka mlčela. Maya pokračovala: “Těžko říct. Děti i rodiče mi připadají velmi spokojení.”
– Ne rodiče, ale prarodiče – Aha! Proč jim říkají tati a mami? – Protože své rodiče neviděli od chvíle, kdy se narodili. Je to smutný příběh. Jsou to děti Petrovovy dcery Oleny. Ta byla se svým manželem tak šťastná. A on byl tak starostlivý, že z ní sfoukl prach. A když zjistili, že budou mít dvě děti místo jednoho, Serhij začal pracovat dvakrát tolik.” – Tři děti.
– Dvě. Ultrazvuk ukázal dvojčata. Nikdo neměl podezření na třetí, dokud se nenarodila. Serhij byl shipper. Ale těsně před porodem se snažil nejezdit na dálkové lety. Den před porodem se mu stala hrozná nehoda. A byl pryč…
Olena už byla v nemocnici a my jsme se rozhodli jí nic neříkat. Porod proběhl v pořádku, s překvapením, tedy třetím.
Olena byla tak šťastná, že si pořád představovala, jak bude Serhij reagovat na třetí dítě. A když zjistila pravdu, omdlela. Rodiče o ni měli velký strach, že se jí něco stane. Druhý den ráno Olena z nemocnice jednoduše utekla. Zavolala matce, že se nevrátí, že tři děti nezvládne a že je bez Serhije nepotřebuje. Měla v úmyslu být šťastná, založit novou rodinu.
Vyšlo to, má dítě, ale od té doby své rodiče nenavštívila. “Pro děti je dobré, že mají tak skvělé prarodiče. Bůh jim žehnej!